Vidlák a.a.

Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.  

Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila. 

Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.

Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.   

Články

Hybridní lenost

Autor

Měli jste už možnost přečíst Kellerovu knihu Hybridní politika? Vřele doporučuji. I když možná nebudete se vším souhlasit, Jan Keller má dar vysvětlit sebsložitější věc tak, že to pochopí i Jaryn z Horní Dolní. Už jsem to tu kdysi psal, kdyby Keller vyjádřil ochotu kandidovat na prezidenta, z fleku mu pošlu nějaké peníze na kampaň a můj hlas by měl skoro jistý. Leda kdyby kandidoval i Marian Kechlibar... to bych měl těžké dilema. V této chvíli ale hlásím tak hlasitě jak dovedu: 

Keller prezidentem!

Okamurova dějinná chvíle

Autor
Štítky

Krátký vrbětický úvodník:

Tak už to máme ofiko - Evropa nebude nadále zvyšovat napětí s Ruskem a žádné diplomaty nevyhostí. To řekl včera hlavní unijní soudruh diplomat Joseph Borrell. Přes všechnu Andrejkovu snahu, přes Pajdáčkova ultimáta, přes všechny ty údajné výbuchy, stará dobrá západní evropa stojí "neochvějně za Českou republikou", ale jen kecama.  Činy nebudou, protože je třeba dostavět Nord Stream a neprovokovat Putina, aby náhodou nezarazi folksvágnu nějaké miliardové kšefty na širé Rusi. 

Nebylo zrovna na výběr

Autor

Dnes máme opět to výročí, které se v posledních letech moc nehodí. Máme přece  hentu prozápadní orientaci... a 70% našeho průmyslu je napojeno na Německo. A naši západní bratři nám kážou plivat na východ a moc nezdůrazňují, že to stejně nerozlišují a že jsme pro ně stejný póvl jako Rusové.

Bude se přitvrzovat

Autor

Dnes budeme pokračovat v našem evrgrýnu posledních dnů, protože vrbětická akce ne a ne vyčpět. Každý den jsou kolem toho nové tanečky, každý den se přeorává naše politická scéna a už se v tom nevyzná ani prase. Pojmenuju jen ty hlavní rozpory: 

1. Vrbětice vyhodili do povětří Čuk a Gek. Je to jisté. Tak úplně jisté to není, protože zpráva BIS dle prezidenta přímo konstatuje, že nikdo nemá důkazy, že by naši ruští Džejmsové Bondové ve Vrběticích byli. 

Čtrnáct dní - doplněno

Autor

Tak tu máme další z frontálních útoků na naší vládu. Včera vytáhl Seznam novou politickou bombu - že prý Hamáček měl letět do Moskvy, aby Vrbětice vyhandloval s Rusy za milion dávek Sputniku. Hamajda to samozřejmě popřel, že nikdy nic takového neřekl, ale celá opozice se toho chytla jako jeden muž. Už se svolávají výbory pro dohled nad BIS, bezpečnostní výbory, Milka je patřičně zděšená a znechucená, Šafr na svém fóru už ví, že to tak stoprocentně bylo... 

Koalice (příliš) ochotných?

Autor

Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu. Snažil jsem se nastínit celkový dojem, který na mě začal padat a tak považuju za nutné tento celek rozebrat na menší části, které se pokusím vyargumentovat. Rovnou dopředu hlásím, že stále nemám žádnou novou bombu. Stále nemám nic lepšího, než fotku hořícího muničáku ještě před výbuchem a pár dobových svědectví. Stále nemám nic lepšího, než videa z jůtubu a na nich naši vládu, kterak se tváří. A pak už mám jen řadu různých novinářských rozhovorů, intervií a (dez)informací uniklých do médií. Z toho se těžko dělá pořádný závěr.

Když chcete Hospodina rozesmát...

Autor

Vážení přátelé

O tomto víkendu se cítím jako Winston Churchill v prvním roce Druhé světové. Spousta práce, povedená evakuce, spousta příprav v posledním okamžiku, několik zázraků.... a na konci možná trochu důvodů k naději, ale optimismus není příliš na místě. A tak se potřebuju trochu svěřit, nechat se "podrbat za uchem", abych mohl od zítřka zase fungovat normálně.