Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Řeknu to hned na začátku natvrdo:
Nemáte pocit, že Vrbětice jsou jen viditelný uvolněný kamínek něčeho většího? Že se rozjíždí nějaká lavina událostí, že se spouští už delší dobu připravený plán a jen to čekalo na rozkaz k akci?
Vážení přátelé
O tomto víkendu se cítím jako Winston Churchill v prvním roce Druhé světové. Spousta práce, povedená evakuce, spousta příprav v posledním okamžiku, několik zázraků.... a na konci možná trochu důvodů k naději, ale optimismus není příliš na místě. A tak se potřebuju trochu svěřit, nechat se "podrbat za uchem", abych mohl od zítřka zase fungovat normálně.
Tak nám včera demonstroval Milion chvilek kvůlivá zemanově proruské politice. Tak proruské, že jsme vyhostili osmnáct diplomatů, Rusové nám vyhostili dvacet diplomatů, pak jsme jim dali ultimátum, pak se Pajdáček lekl své odvahy a pak... se udělala vzájemná parita, díky které jsou Rusové v Praze v klidu a my v Moskvě v háji...
Po celou dobu této akce Babiš, Hamáček i Pajdáček zdůrazňovali, že mají podporu prezidenta.
Poněkud stranou za Vrběticemi zůstala bomba odpálená ve stejný den, jen o chvíli dříve... Ruské agentury půl hodiny před vládní tiskovkou o Vrběticích oznámily rozkrytí plánu na převrat v Bělorusku. Ruská FSB prý pochytala pár ptáčků a ti prý začali zpívat. Nepochybuju o tom, že byli "přesvědčeni" k dobré spolupráci a tak se ve stínu Vrbětic začaly objevovat články na toto téma.
Já vím, že trolla se nemá krmit, ale já si dneska nemohu pomoci. Včera jsem se díval na přehledy návštěvnosti Kydů a zíral jsem jako blázen. Počínaje předminulou sobotou, kdy byla odpálena vrbětická bomba, návštěvnost na Kydech stoupla skoro trojnásobně. O posledním víkendu krátce klesla, ale teď v týdnu opět značně narostla a pohybuje se n více než dvojnásobku předchozích čísel.
Krátký komunistický úvodník:
Letošní duben je pro jižní moravu v podsttaě extrémní. Průměrné dubnové srážky se pohybují okolo 18 - 20mm, letos zatím spadlo asi 7mm a i kdyby se vyplnily předpovědi metworologů, spadnou maximálně ještě dva milimetry. Letošní dubnové srážky jsou ani ne na padesáti procentech průměru.
Březen je také suchý měsíc a byl u nás srážkově také podprůměrný, i když ne tak extrémně, jako duben. Vidlákov v podstatě už sedm týdnů nedostal slušnou dávku vody. To co spadlo z nebe, to v podstatě okamžitě vyfoukal vítr. Jsem tu už devět let, ale takhle srážkově chudý měsíc nepamatuju.
Ještě se krátce vrátím k vrbětickému tématu. Včera jste si všichni mohli přečíst celou řadu odkazů, které různým způsobem reagují na onu slavnou reciprocitu ve vzájemných vztazích mezi Českou republikou a Ruskem. Celkem jednoznačně z toho vyplývá, že nám po celé té vrbětické akci zbylo jediné... hláška, že Česká republika je suverénní a hrdý stát. Zní to dost podobně, jako "Sláva Ukrajině". Začínáme se našim banderovským bratrům nebezpečně podobat. Dneska se chci už věnovat jinému aktuálnímu tématu, ale jen krátce shrnu:
Také máte pocit, že to v posledních dnech vypadalo jako za Stavovského povstání? Prvním a posledním odhodlaným činem tehdy byla ona defenestrace. Vyhodili místodržící z okna, pak si chvíli dopisovali do Vídně s Matyášem, protože se lekli vlastní odvahy a pak, když zjistili, že jsou v tom sami, začali shánět nějakou podporu, která byla malá, maličká. Evropa se tehdy na českou šlechtu vykašlala a teď to vypadá dost podobně.
Od srdce jsem se zasmál, když náš nový sůdruh ministěr zahraničí vyrazil do útoku a oznámil ruskému velvyslanci, že buďto Rusko přijme zpět vyhoštěné diplomaty, nebo se bude vyhošťovat dál na stejnou úroveň. Jen drážděte ruského medvěda... Ale zase mi to napovědělo v mém tušení, že se asi fakt něco děje a je zapotřebí ruskou misi alespoň dočasně na našem území ukončit, protože tu někdo potřebuje mít klid na práci.
