Po prvním kole senátních voleb jsem byl k vládní koalici poměrně příkrý a měl jsem k tomu důvod. Hnutí ANO nasadilo neznámé kandidáty a vlastně nijak nemobilizovalo své voliče. Bilbórdů pomálu, pohodička, klídek. S Tomiem Okamurou pak měl Babiš společné to, že se oba odmítli bavit o nějakých spojenectvích, aby vládní koalice nasadila v každém volebním obvodě ideálně jen jednoho kandidáta. Bylo to tak okaté, že jsem se chvílemi nemohl zbavit dojmu, že Andrejko s opozicí snad domluvil a uhnul jim z cesty.

Před týdnem proběhly komunální volby a první kolo senátních voleb. Vládní koalice v nich, kulatně řečeno, moc neuspěla. A nekulatně řečeno, to byl průser, který je ve skutečnosti větší, než když ho přepočítáte na mandáty, protože největší ztráty vládní strany neutrpěly v libtardích hnízdištích velkých měst, ale naopak ve svých baštách. Je mrzuté, když vypadnete v Praze z magistrátu, ale není to nic divného, ale když vypadnete v Ostravě, je to na pováženou.

Před loňskými volbami do sněmovny jsem často říkával, že hnutí ANO bude pokračování Fialovy vlády jinými prostředky. Hnutí ANO se totiž netajilo svou proevropskou orientací, pevným ukotvením na Západě a naprosto nezpochybnitelným setrváním v NATO, což má být základ naší obrany. V jistém slova smyslu se to dalo i pochopit.

Předchozí tři roky v politice měly jednu výhodu. Člověk se postupně dozvěděl OFF – o fšech fšechno. Mám spoustu přátel mezi státními úředníky, politiky i kamarády politků a tak se toho ke mě hodně donese. Až jednou půjdu do blogerského důchodu, bude z toho pěkná kniha. I teď se ke mně donesou zvěsti jak z rakušanovské opozice, tak z vládních luhů a hájů a dnešním, článkem se hodlám vyventilovat z informací, které mě štvou a naplňují mě hořkostí.

Zpráva víkendu pro Alternativu nebyla ani tak Evropská rada, kde se Andrej Babiš tak nějak opatrně postavil na stranu Fica a Orbána tím, že Česká republika nebude ručit za devadesátimiliardovou půjčku Ukrajině, ale byla to tisková konference ministra obrany, Jaromíra Zůny, který na ní vysvětlil, že muniční iniciativa bude pokračovat, Ukrajina je napadenou zemí a Rusko je agresor, stejně tak podpořil nákup stíhaček F-35 a vůbec použil výrazy, které se vlastně nijak nelišily od rétoriky Jany Černochové.

Současná vládní garnitura udělala celou řadu chyb, o kterých mluvíme vlastně celé její volební období. Podepsala migrační pakt, za svého předsednictví odsouhlasila emisní povolenky pro domácnosti, které zničí nejen EU, ale i celý liberálně demokratický establišment.

Tak Zelenský prý má dvě tváře, píší na Novinkách. Jinak se chová tady na západních fórech a jinak se chová doma. Na Západě si hraje na demokrata a doma je naopak klasickým Ukrajincem se vším všudy. Při čtení toho článku jsem se normálně začal bát, že se dozvíme něco o jeho majetcích v zahraničí, ale tak daleko jsme se ještě nedostali. Zatím má jen autoritářské tendence a Ukrajinu si žádný liberál nikdy neidealizoval….

Vždycky si říkám, že už je to naposledy. Že už nebudu jitřit osobní preference svých čtenářů a nebudu jim rozkopávat bábovičky ohledně jejich oblíbených politických lídrů či stran. Ale promiňte mi, volební výsledek Donalda Trumpa ještě jednou přeformátoval vlastně všechno. Už jen proto, že jeho vítězství bylo nečekaně veliké, navíc si vybral za vicepremiéra člověka, kterému by se u nás říkalo konzervativní levičák, ale on by to samozřejmě v Americe nikdy takhle nevypustil z úst.

Na začátek si prosím dejte několik výroků. Nejsou citovány přesně, některé jsem parfrázoval, ale jejich smysl zůstal nezměněn. Všechny řekl jeden člověk a jeden z uvedených výroků řekl mně osobně. Můžete hádat, který:

„Je nechutné, jak zbrojaři vydělávají na tom strašném konfliktu na UA.“

S prezidentem i premiérem jsme se shodli na základním bezpečnostním rámci České republiky

Hnutí ANO vždycky pomáhalo Ukrajině.

Rusko je agresor.

Nezavleču zemi do války. Jsem diplomat, ne voják.

Kdy začalo ANO svou kampaň do eurovoleb? Předevčírem? Prvního května ve Zlíně představili vizuál, logo a heslo „Česko, pro tebe všecko,“ udělali kolem toho tiskovku, vypustili na sociální sítě plakátky a den ještě neskončil a už se o tom mluvilo v celé republice. Ve čtvrtek už byly Andreje plné noviny a do večera se objevil snad úplně všude. Navíc ho to nestálo ani korunu.