Poslední týden jsem se zabýval odkazem našich předků ohledně hrůz Druhé světové války a německé úloze v tomto odkazu a tak jsem trochu zanedbával další události, které se nám nahromadily. Dnes se s nimi letem světem vypořádám a v dalších dnech si některé rozebereme více do hloubky. Dnes budu jen sarkastický, jízlivý a zlý, protože debilita našich i světových elit vystoupala na nový level.

Přátelé, v uplynulém týdnu se nic zajímavého nestalo a tak se v krátkosti podíváme, jak se světovému hegemonovi daří při dobývání světa a potírání říší desetkrát starších, než jsou Spojené státy.

Donald Trump v úterý večer prodloužil příměří s Íránem. Co se stalo? Přišel nějaký nový návrh z Teheránu? Zrušil Írán blokádu Perského zálivu? Odsouhlasil předání obohaceného uranu do Ruska nebo Číny? Souhlasil s omezením svého zbrojního programu? Nic takového. Írán prostě oznámil, že žádnou delegaci do Islámábádu nepošle, protože s Američany se nedá jednat a dokud budou blokovat íránské přístavy, nemají s nimi o čem bavit.

To měla být jedna z velkých Trumpových předností – schopnost vyjednávat. Existují stovky analýz, které popisují jeho agresivní styl, nejednoznačnost a nečitelnost. Nikdo neví, co udělá v příští chvíli, nikdo neví, jaké jsou jeho skutečné požadavky a díky tomu vysaje svého soupeře jak jesenku. Začíná přemrštěnými požadavky, nastoluje šílenou agendu, haraší při tom zbraněmi, penězi, cly, obchodními dohodami, ale také sankcemi a nebo v poslední době i koncem jedné civilizace.

Po maďarských volbách se opět dostávají do popředí zájmu události v Perském zálivu, kde je už víc jak týden podivné příměří, kdy nelétají ani americká letadla, ani íránské rakety, ale lodě plují stále jen sporadicky, protože Donald Trump se Hormuz rozhodl odblokovat tak, že ho zablokoval ještě jednou. Jestliže Írán nepouštěl tam ani zpět americké lodě, USA zase zastavovaly íránské lodě. Obě blokády se projevovaly především v mééédiích. Ve skutečnosti procházelo Hormuzem zhruba stejně (málo) lodí, jako předtím a provoz se ani zdaleka neblížil předválečné době.

Krátký perskozálivní úvodník:

Zdá se, že dohoda mezi USA a Íránem je skutečně na spadnutí. Írán otevřel Hormuzský průliv, Donald Trump slíbil, že Izrael už nebude bombardovat Libanon, seřval spojence v NATO, že teď už je tuplem nepotřebuje a zdá se, že se nějaká dohoda upekla a brzy se bude podepisovat. Írán uhájil svou suverenitu, jeho režim uhájil svou existenci. Hizballáh rovněž není zničen.

V příštích dnech uvidíme, jaký je nový status quo.

A teď už dnešní text:

Dnes se mělo v Islámábádu konat další kolo jednání mezi Spojenými státy a Íránem. Mezitím Donald vyřešil odblokování Hormuzu tím, že ho zablokoval také, aby se dovnitř ani ven opravdu nedostala ani myš. Čína už ohlásila, že si z toho nebude nic dělat a jeden ruský tanker už dokonce do Perského zálivu vplul, takže je možné, že Donald prostě zase jen dělá politické gesto.

Moje texty nejsou úvahy o sympatiích nebo antipatiích. Jsou přemítáním o tom, kdo vyhraje a kdo prohraje. Držím se totiž při psaní jednoho hesla, totiž, že neexistuje žádné univerzální lidské právo na dobrý konec. Dějiny neznají žádná „kdyby“ a hodnoty nejsou žádným předpokladem k vítězství. Hitler neprohrál proto, že byl zlý a spojenci byli hodní. Prohrál, protože demokrati s diktátory uzavřeli spojenectví, které se ukázalo být pevnější, než by Němci kdy očekávali. Čingischán byl zlý a vyhrál kam přišel, protože kromě krutosti byl i pragmatický, charismatický a schopný.

Slíbil jsem, že pokud Trump couvne, nebudu se mu za to posmívat, protože nám tím zachránil životní úroveň. Takže, Donalde, díky, že jsi na poslední chvíli obrátil bombardéry a vyhlásil, že Spojené státy utrpěly skvělé, úžasné vítězství tím, že jsi akceptoval íránský návrh na příměří jako základ pro jednání. Díky, že jsi dokonce výslovně uvedl, že Hormuzský průliv se otevírá v součinnosti s íránskými bezpečnostními silami. Díky, že jsi uznal realitu a dvojnásobně díky, že jste nevyřadili z provozu Perský záliv na dlouhé roky.