Myslím, že jste všichni četlil Jiráska a jeho knihy o husitech. Velkolepé čtení opřené o Františka Palackého, který pro náš národ celé husitské hnutí znovu objevil. A protože doba byla taková, zdůrazňoval jeho český národnostní rozměr a odboj proti věčnému nepříteli Německu. Pak přišla První republika, která zase zdůrazňovala Husovy hodnoty mravní a to až do té míry, že vznikla církev Československá husitská a tenkrát patřila do ligy těch největších a nejvlivnějších.

Donald Trump uvalil další cla na čínské zboží  a Čína na oplátku nechala zdevalvovat juan. Zdá se, že se už s žádnou obchodní dohodou nepočítá a začíná obchodní a měnová válka jakou jsme tu ještě neměli. Nikde jsem nezaznamenal žádné světélko v tunelu, jako že se někde bude dál jednat a současný stav je jen vykolíkování pozic. 

Donald Trump podepsal dekret (zákon, prohlášení nebo něco podobného) o tom, že Golanské výšiny patří Izraeli. Ve zdůvodnění se pravilo něco v tom smyslu, že Izrael Golany stejně drží a to už hodně dlouho a tak se ta realita jen papírově potvrdí.

Tak nám Andrejko dneska zasedne v bílém baracku k jednání s největším ruským agentem Donaldem Trumpem. Tím Trumpem, který je ohrožení pro demokracii, který chce stavět zdi a ploty, který se určitě osobně zasadil, aby nelegálním imigrantům brali děti. Tím Trumpem, který svojí celní politikou v podstatě ukončil globalizaci a dává Ameriku na první místo. Tím Trumpem, který svojí hubou už nejmíň pětkrát spustil atomovou i konvenční válku, ale ve skutečnosti ještě nezačal ani jednu. Tím Trumpem, který jako jeden z mála prezidentů USA ví, kde je Česká republika a neplete si ji s Čečnou. 

Všimněte si... ve Venezuele mají takové středověké dvojpapežství - tedy dvojprezdientství, kdy jeden posílá druhého do horoucích pekel, přijíždí a nepřijíždí tam humanitární pomoc, velmoci se angažují a neangažují, je to tak typický americký zadní dvorek, ozývají se velkohubá gesta tu od Trumpa, tu od jeho kamarádů, tu od jeho domácích nepřátel, ale nějak se nic neděje... Žádná americká intervence, žádná námořní pěchota, žádná nová brigáda mučedníků od Orinoka v americkém žoldu... nic. Dokonce to snad trochu utichá. 

Skončily volby v USA.

Tak nějak není jasné, kdo vyhrál. Demokrati mají Dolní komoru, republikáni Senát. Kdo to chce vydávat za vítězství jedné strany, klidně může, ať fandí komu chce. Kdo chce odhadnout, jak to půjde dál, má trošku problém.

Co mě však zaujalo bylo povolební vystoupení Trumpa.

Máme v plném proudu summit NATO a všichni mají už dopředu plné kalhoty. Náš nejvrchnější strážce všech auroatlantických a jiných hodnot, světový policajt a vzor všech nejlepších ctností tam ústy svého prezidenta nejspíš řekne něco strašného.

Donald Trump se v Singapuru potkal s mladýmKimem a prý si náramně rozuměli. Podepsali společné prohlášení o jaderném odzbrojení (tedy přímo takhle ne, ale budou se o to prý snažit) kdy se KLDR vzdá jaderných zbraní a dostane od USA bezpečnostní záruky. KLDR likviduje svojí jadernou střelnici, jako vstřícné gesto a USA pozastavuje ve svém gestu společná cvičení s Jižní Koreou. Tolik v kostce k ostře sledovanému jednání mezi prezidentem USA a diktátorem Kimem.

Můj táta měl jedno pěkné přísloví: Když něco vypadá tak hezky, že to snad ani nemůže být skutečné, tak to není skutečné.

Znovu se ukazuje, jak velkou pomocí je konzistentní názor. A je celkem jedno, jaké stanovisko vlastně zastáváte. Stačí trocha odvahy a vlastně ani ne moc velká a i přes ryčný a hlasitý nesouhlas, mají z vás respekt, ba dokonce i strach. Můžete být nemocný chromý stařec se spoustou záporných vlastností, charakterovými vadami, můžete být Putinův agent, rozvraceč země, zavlékač na východ, číňanův slouha, ale pořád na tom budete líp než všichni američtí kamarádi a vyznavači evropských hodnot. 

Pamatujete, jak si před necelým půl rokem chtěl Donald Trump zahrát na vojáčky? Vydal rozkaz k odpálení nějakých padesáti (?) střel Tomahawk na syrskou vojenskou základnu. Nejprve to vypadalo na novou kapitolu. Trump se nechává oslavovat jako prezident válečník, Asad dostává tvrdou lekci a vůbec to vypadá, že Američané vstoupí do syrského konfliktu pomocí politiky B-52.