Tak nám víceméně skončily žně. Úroda je pod střechou, kombajny se nastěhovaly k dílnám, aby byly nachystané na kukuřici a slunečnici, což vypukne za dva měsíce. Na polích už řádí traktory, které provádějí podmítku strniště (dnes zpravidla diskovými pluhy) a co nevidět se začne sít řepka. U nás všichni čekají na déšť, který je podle předpovědí zatím v nedohlednu a zemědělští majitelé a manažeři se scházejí v klimatizovaných kancelářích u kávy a chlebíčků, aby začali dělat tvrdý byznys.

https://www.litterate.cz/prvni-znove-dojmy/

Tak nám začaly žně. První fůry pšenice se hrnou na silo, já jsem od rána do večera při tom a o tomto víkendu mě nejspíš čeká hlavní nápor. Ještě nepřijeli všichni, ještě nemám ucelený obrázek z celého Znojemska, ale o první dojmy se s vámi mohu podělit:

Přátelé, všechno co platilo do včerejška, to je dneska víceméně pasé. Všechny představy, úvahy, strategické otázky, naše představy o ruském postupu, všechno si můžeme strčit za klobouk, protože nás všechny dohnala realita. Teď už nejde o žádné úvahy coby kdyby, řečičky na internetu došly svému konci, na Ukrajině mluví zbraně.  Náš většinový názor tady na Kydech byl, že válka nebude, protože Putin Ukrajinu nepotřebuje, nemá důvod proti ní zasáhnout takovým způsobem a postačí mu udržovat zamrzlý konflikt na Donbase.

Krátký Ukrajinský úvodník: 

A teď už dnešní text: 

V minulém týdnu, když jsem psal o nové strategii vlády, aby z našeho starého, hloupého a ošklivého zemědělství udělala ten mladý, krásný a chytrý svět, tak jsem se dotkl nepoměru dotací mezi malými farmami do padesáti hektarů a většími zemědělci, kteří skutečně produkují, ale jsou nově považováni za agrobarony, kteří jen ničí naší půdu a v deagrofertizovaném světě se s nimi už nepočítá, protože naší produkci zachrání šťastní farmáři se svými padesáti hektary. 

V posledních týdnech jsem se zde několikrát vracel k naší nové vládě a její zemědělské politice zaměřené na malé zemědělce do padesáti hektarů. Mnohokrát jsem upozorňoval, že v dnešní zemědělské realitě se na pěstování obilí může uživit někdo, kdo má alespoň 500 hektarů a všichni co mají menší výměry, tak to dělají víceméně jako koníček a musejí se živit i jinak, protože by si nevydělali. 

Minulý týden jsem se bavil s jedním svým kolegou - dodavatelem technologií z Brna. Už jsem tu o něm psal, je to ten chlapík, co napůl patří  společnost vyrábějící zařízení pro skladování obilovin s obratem cca 150milionů korun ročně (ale nízkou marží) a ve svém volném čase sedá na traktor a obdělává sedmdesát hektarů po dědečkovi. Je výjimečný v tom, že těch 70ha vlastní a takřka nic si nepronajímá. Díky tomu si nemusí platit nájem a je finančně odolnější, když přijde nějaký hubený rok. 

Tisíckrát jsem si během posledních dvaceti let umiňoval, že sepíšu některé svoje postřehy o krachu českého zemědělství podle svých zkušeností a prožitých situací.  Nikdy jsem k tomu nenašel odvahu. Všechny moje názory a úvahy jsou ryze subjektivní, zcela zaujaté a tak naprosto nekorektní, navíc poznamenané mou profesí v počítačové branži.  Téměř třicet let jsem pracoval jako programátor a později takzvaný analytik informačních systémů ve specializovaném podniku na zpracovávání informací v zemědělství, a to navíc pro jeden velký úřad.

Ve svém včerejším článku jsem se snažil rozebrat situaci, do které vláda zkouší natlačit naše zemědělce. Dotaci v původní výši budou dostávat jen zemědělci do 50ti hektarů. A nad 150 hektarů už bude dotace směšně nízká. 

Vy, kdo mě čtete dlouhodobě, tak znáte zemědělský příklad, který jsem omílal už mnohokrát. Připomenu ho asi už podvacáté pro nové čtenáře. Je totiž důležitý.