Vtéhle zemi se všechno hned rozkecá. Takže, když policie poslala pozůstalým závěrečnou zprávu z vyšetřování Dejvyho Kozyho, který střílel před vánocemi na filozofické fakultě, vzápětí měli spis k dispozici i na Mladé frontě a s malým zpožděním doputoval i ke mně. Nebudu znovu zabíhat do podrobností, toho se už zhostili jiní, jen krátce shrnu, co jsme se ze spisu dozvěděli.
Včera jsem psal o tom, že kádrové rezervy došly… Do politiky se nikomu už moc nechce. Především se nikomu moc nechce mezi liberály. Poslední nadějný frajer sedí v base za znásilnění, Grýndýloví bijci byli odejíti z europarlamentu, ve STANu je to samý dozimetr nebo Síkela a jediné, co se dalo sehnat, je Danuše Nerudová. Personální nouze je tak veliká, že prdel Pavla Novotného dál zůstává zářnou tváří ODS…
Pamatujete, jak v roce 2010 Paroubek vyhrál volby? Já jsem teď k němu poměrně příkrý a trochu se posmívám tomu, že ho na demonstraci pozvou vždycky až naposled, když už nikdo jiný nechce přijít a považuju právě jeho přítomnost na pódiu za začátek konce. Ale jinak proti Paroubkovi nic nemám. Vždycky mluvil a psal poměrně rozumně, byl to poslední skutečný sociální demokrat, po něm už nastoupili Sobotkové, Šmardové a další svoloč, která z nejstarší české politické strany udělala kůlničku na dříví.
Myslím, že nejlépe zhodnotil mírovou konferenci ve Švýcarsku Petr Hampl, který napsal, že jde v podstatě o konferenci vítězných mocností, které se tam radí, jak naloží s poraženým nepřítelem. Akorát nepřítele ještě zdaleka neporazili. Celá konference je v podstatě snůškou růžových snů o tom, co bude, až Rusko nebude a všichni se tam navzájem přesvědčují, že ten den je už nedaleko. Stačí ještě dodat nějaké zbraně a natisknout nějaké dolary, ze kterých se to zaplatí.
Dnešním nedělním článkem bych chtěl trochu vykompenzovat dlouhé mlčení těm čtenářům, kteří na Kydy chodí i kvůli zemědělství. O zemědělcích jsem naposled psal při jejich protestech a pak už můj blog ovládla témata politická a válečná. Dnes to trochu vynahradím. Navíc se blíží žně, které letos začnou o čtrnáct dní dřív a určitě si povíme, jak se situace v našem základním sektoru vyvíjí.
Dnes začíná ve Švýcarsku ten slavný mírový summit o Ukrajině, kde skoro nikdo nebude. Čína tam nikoho neposílá, Biden tam nepřijede, Saúdové se nechali slyšet, že se na to mohou vykašlat a tak tam vlastně budou jen Ukrajinci a představitelé evropských zemí, kteří tam budou rozebírat, jak to udělat, aby Rusko opustilo všechna zabraná území Ukrajiny i Krym, protože tohle Zelenský slíbil svým občanům a přesně tohle slíbil Fiala i nám.
Evropští papaláši se pár dní báli o svoje pašalíky, protože volby jim nevěštily nic dobrého, pár dní přemýšleli, co to pro ně znamená a pak zavládlo ulehčení. Vítězná ofenzíva liberalismu se sice zadrhla, ti největší inkvizitoři se už do svých kanceláří nevrátí (že, Kolajo?), ale stále jich je ještě hodně. Je to trochu jak v bitvě u Moskvy. Doposud vítězné voje byly vrženy o nějakých sto kilometrů zpět. Propaganda do bez problémů zdůvodní jako náhodu zapříčiněnou mrazem, ale teď prostě nezbývá, než vykopat zákopy a pokusit se v nich udržet.
Přátelé, těsně před volbami jsem napsal, že mě brzy čeká vyhodnocení uplynulých dvou let a následně celá řada obtížných rozhodnutí, protože už prostě není možné, jít zároveň všemi cestami. Tak jsem napsal, že tato rozhodnutí chci udělat společně s vámi, protože od začátku do konce jsem odpovědný vám – čtenářům. Existuju díky vaší podpoře, nikoho jiného.
Ve svém včerejším článku jsem rozebral, co jednotlivá volební uskupení dělala dobře a co dělala špatně. S výjimkou Starostů, kteří v posledním týdnu pracovali pro Motoristy, se dá říct, že volební výsledky odpovídají úsilí a taktice, kterou do toho jednotlivé strany vložily. Stále platí, že očerňování soupeřů nefunguje, nefunguje vymezování se proti druhým a nefunguje nabízet něco, co lidé vlastně nechtějí. Do voleb tentokrát nezasáhly ani soudy ani policie, nikdo nebyl těsně před volbami obviněn z nějakého kolosálního podvodu, nikoho neodvedli v klepetech. Volby byly mimořádně klidné.
Přátelé, evropské konsekvence si necháme na později. Je vidět, že nejsme jediní, kde se odehrál posun voličských preferencí, ale v europarlamentu bude záležet, jak se vytvoří frakce. Já se teď omezím na konstatování, že Macron rozpustil parlament, ve Francii budou mít předčasné volby, Orbán přejel opozici jak parní válec a na Slovensku se do premiérů střílet smí, protože Progresívne Slovensko vyhrálo volby a v Německu převálcovali vše konzervativci z CDU-CSU, přičemž jejich český protějšek, ODS, dostal upocené tři mandáty za rusofobii.
