Omlouvám se, že dnešní článek vyšel pozdě. Původně jsem už psát nechtěl, jel jsem totiž do Bruselu autem, abych si tam dovezl nějaké věci a cesta zpátky se protáhla na čtrnáct hodin. Ale teď večer mě chytla jedna myšlenka (asi prostě každý den musí jedna úvaha ven), tak jsem ještě vylezl z postele a šel jsem psát.
Na Ukrajinu už několik dní dopadají ruské rakety a prakticky každý nový útok hodnotí Ukrajinci jako největší od začátku války. Po každém útoku nám západní analytici vysvětlí, že Rusko právě vystřílelo ty poslední z nejposlednějších raket. Ukrajinští ministři podávají demise, že to přestává vypadat jako plánovaná rekonstrukce, ale začíná to připomínat krysy opouštějící potápějící se loď.
Včera večer mi přišel tento mail:
Psychologická podpora: Nový cyklus skupinových online sezení pro zaměstnance EP
Od čtvrtka 26. září bude Zdravotnická služba Evropského parlamentu v rámci programu Mind Matters pořádat nový cyklus skupinových online psychologických sezení pro zaměstnance EP.
Přátelé, mýlil jsem se. Mnohokrát jsem napsal, že krajské volby jsou trochu jiné než eurovolby nebo parlamentní volby, protože do nich vstupují místní koalice, regionální osobnosti a regionální témata. Krajské volby řeší krajská témata a proto je každý kraj úplně jiný a někde se dá dobře uspět a jinde hodně prohrát. Je třeba citlivě a dobře vychytat, co voliči chtějí a podle toho stavět kampaň…
Nebudu vám zatím popisovat legislativní proces evropského parlamentu, protože tohle tady člověk pořádně a do detailu pochopí tak za deset let, ale pojďme si říct pár celkových čísel, ať si uděláte představu o práci europoslance.
Než začnu s dnešním článkem, krátce se vrátím k německým zemským volbám v Sasku a Durynsku. Tento text měl totiž vyjít v pondělí večer… ke své podvratné činnosti v europarlamentu jsem se chtěl drze přiznat, až se vypíšu z aktualit, a že jich je. Ale hned ráno si mě nějaký liberál všimnul a pustil to ven (jo, čtou mě a znají mě). Já jsem v tomto velmi ješitný a nemohl jsem dopustit, abych exkluzívní informaci sám o sobě nepustil ven jako první…
Když se Ondra Dostál stal europoslancem, tak se ho (tuším) na Parlamentních listech ptali, jestli se tam v Bruseli neodrodí, jestli ho tam nenaočkují a za pár let bude říkat něco úplně jiného, než co říká teď. On na to odpověděl, že slabší povahy v Bruselu zblbnout mohou a musíte mít skutečně nějaký étos v sobě a musí být dost pevný, jinak vám tam nainstalují ten svůj.
Teď už vím, jak to myslel.
Přátelé… jsem v Bruseli. Ale musím začít od začátku…
Sledujete trochu volební situaci v Německu? Oni tam teď mají zemské volby v Sasku a Durynsku. Očekává se velký nárůst AfD a také BSW Sáry Wagenknecht, což je německá Kateřina Konečná. Sára Wagenknecht byla původně u die Linken a také se nemohla dívat na neustálé oteplování, ozeleňování a omigrování této strany, tak prostě založila novou konzervativně levicovou partaj. Měla úspěch v eurovolbách, teď se očekává, že bude mít úspěch i doma. Průzkumy jí dávají kolem dvaceti procent.
Častokrát se v diskusi dostaneme k tématu, že pravolevé dělení politiky je překonané. Dneska nejde o střet mezi pravicí a levicí, ale o střed mezi globalisty a národními státy. Jde o střet mezi great resetisty, Římskými kluby, Bilderbergy, Ekonomickými fóry na jedné straně a s Orbány na straně druhé. Jde o střet mezi progresivisty a konzervativci. Pravice a levice, to už dneska není důležité. V době, kdy zachraňujeme naprosté fundamenty naší společnosti, musí jít pravolevé dělení stranou.
