Vy, co mě čtete dlouhodobě, tak víte, že se netajím tím, že považuji stranickou politiku za zmírající na úbytě. Jediná země, kde je nositelem politiky strana a nikoliv konkrétní osobnost, je Německo. Tam ještě lidé volí CDU, AfD, SPD a podobně. Ale i taková CDU musela hodně ustoupit ze svých stranických ideí, aby udržela Angelu Merkelovou v kancléřském křesle po čtyři období. Ve Francii už lidi volí spíš Macrona, Zeymoura, nebo LePennovou. V Holandsku teď zvolili Wilderse a já dost pochybuju, že kdybych se zeptal, jak se jmenuje jeho strana, že by mi tady dokázalo odpovědět hodně lidí.

Vprvním ročníku na politologii vám vysvětlí, že všichni sice mluví o tom, že pravo-levé dělení je už dávno mrtvé, ale nemáte tomu věřit, protože je stále platné, protože bylo platné už v dobách před Kristem, přežilo středověk, vrátilo se do politiky v době Toryů a Whigů a i v dnešní době liberální a neomarxistické je stále do značné míry platné.

Přátelé, letošek byl z hlediska přízně matky přírody asi nejlepší rok, co jsem za své zemědělčení zažil. Loňská zima se obešla bez velkých mrazů, ale tím pádem také bez holomrazů. Ozimy bez problémů přezimovaly. Děti si sice moc nezasáňkovaly, protože u nás na jižní Moravě bylo minimum mrazivých dnů, ale i když nebyl sníh, dost pršelo.

Jak je to dlouho, co přišli s tím grýndýlem? Je to déle, než si myslíme, protože právě kvůli dnešku kdysi Václav Klaus napsal svojí „kontroverzní“ knížku o modré a nikoliv zelené planetě. Tenkrát ještě nebyla klimatická změna, ale jmenovalo se to globální oteplování. A už tenkrát šlo především o CO2 v atmosféře, které za všechno mohlo. A už tenkrát Klaus věděl, že tahle agenda bude průser. Jestli někdy budu mít možnost s ním udělat rozhovor, tak přesně na tohle se ho zeptám. Jestli tenkrát, když psal svojí knihu, tušil, až kam to celé zajde.

Motto: Kdykoliv mohli vzít můj projev z pondělní demonstrace a rozcupovat ho na kousíčky.

Mohli si do studia pozvat ministra Výborného, aby se vyjádřil k mé otázce, zda budou zemědělské dotace vyplaceny do konce roku. Mohli se ho zeptat, co si myslí o mém tvrzení, že hytlermarkety u nás jsou oligopol. Mohl tam sedět sám proti přátelskému, chápavému a přitakávajícímu moderátorovi, který by mu otázky poslal předem a nic z jeho tvrzení nerozporoval.

Po třech dnech mediálního kvílení nad tím, že Dufek pustil na pódium proruského dezinformátora (což mi udělalo největší reklamu v dějinách a neudělalo prakticky žádný shittstorm), se snad dneska konečně dostaneme k jádru věci, totiž k tomu, co jsem říkal. Ale než se tak stane, dovolte mi, abych se naposledy vysmál všem režimním intervjukům, protože naše naděje, v ně vkládané, nezklamali.

Myslím, že každý, kdo si zachoval alespoň trochu zdravého rozumu, ten v pondělí musel vidět, jak se věci mají. Ne, nijak jsem to neplánoval, ale vůbec se nezlobím, že události šly právě tímto směrem. Původně jsem myslel, že budu rád, když některá z televizí odvysílá přenos z demonstrace a nevystřihnou můj projev. Nejlepší taktika vždycky byla, mě vymlčet.

Odborářská demonstrace na Malostranském náměstí… První a zároveň určitě poslední, na které jsem se objevil. Ještě jsem ani nedomluvil a twitter byl plný příspěvků, jak se jakási školská platforma od demonstrace distancuje, protože jsou ehm ehm demokrati a s nějakým antisystémovým proruským kolaborantem nemají nic společného. Aneb, když vás sice vláda bere na hůl, ale necháte Českou televizi určovat, kdo je hodný a kdo není. Že, Petro Mazancová?

Nic tak dokonale neilustruje stav naší vlády, jako blembák na hlavě Markéty Pekarové Adamové v Kyjevě. Přilbu má jen ona. Dokonce i ten Zastrčil je prostovlasý. V moři normálně oblečených lidí vypadá předsedkyně sněmovny s helmou na hlavě jako lejno na oltáři. Není v tom sama. Podobně se povedla fotka s Lipánkem i Fialou… Jako by ta přilba byla odpustek…

Mimochodem… jezdí do toho Kyjeva ještě někdo? Nebo je to stejné, jako když se Fojtík 17. listopadu 1989 vracel z Moskvy?

Přátelé, ode dneška mám v nabídce třetí a na delší dobu poslední knihu, která se tak či onak dotýká zemědělství. Tentokrát jejím autorem nejsem já, ale moje schovanka Tonička. Když jsem před rokem začal pracovat na vydání knihy, přinesla mi několik zemědělských malůvek. Prý, aby v knize nebyl prázdný prostor mezi kapitolami. Malůvky se mi zalíbily a tak jsem ji povzbuzoval, aby v tom pokračovala. Věděl jsem, že bude ještě druhá kniha, kde bude také zapotřebí oddělit kapitoly.