Vposledních čtyřech letech jsem často psal, že největší iluzí našeho polistovapodvého vývoje bylo, že občanská společnost je tady pro nás. Že má zájem na udržení demokracie, má zájem, aby nikdo nenahromadil přílišnou moc, aby nikdo neurčoval, co si lidé mají (a musejí) myslet, aby držela na uzdě ambice jednotlivců a byla protiváhou byznysovým zájmům. Byla to největší lež pravdy a lásky. Budování občanské společnosti byla jen zástěrka k dlouhému pochodu institucemi, které se za pětatřicet let naplnily evropskými hodnotami a jsou používany proti svým vlastním lidem.

Prezident Petr Pavel dal dlouhý předlouhý rozhovor Mladé frontě, posadil se pro ten rozhovor do zlaceného křesla a oznámil zkornělému redaktorovi, že Česká republika zažívá ohrožení demokratických principů a on chce jednat! Nijak víc hento ohrožení demokratických principů nespecifikoval, ale samozřejmě za to můžou Babiš, Macinka a Okamura.

Před několika dny jsem psal, že se pravda a láska nechová, jako by chtěla znovu ovládnout, co ztratila, obnovit svou mov i vliv a vyrazit do nové války za liberální demokracii a jejich vidění světa. Nesnaží se o trpělivé budování pozic, jako to dělali jejich předchůdci po třicet let. Nesnaží se o důvěryhodnost, nesnaží se znovu získat ztracenou kredibilitu, ba už ani nemobilizuje ty zdroje, které má k dispozici. Už se jen snaží urvat, co se dá a neohlížejí se na náklady. Jestli něco summit NATO v Ankaře ukázal, bylo to právě tohle.

Tak nám summit v Ankaře skončil, papaláši se rozjeli domů a (jak zpívali Karel Šíp s Jaroslav Uhlířem) níííc see ne e stalo… Summit nebyl přelomový ani semknutím, ani naopak rozkolem. Před summitem říkali všichni to samé jako po summitu, nedošlo k žádnému posunu ani směrem k válce ani směrem k míru.

Že se náš PePa chce vetřit na summit NATO a udělat pro to cokoliv, to, myslím, všichni vidíme. Že pro to použil Baxu se Šámalem, to bylo sice trapné, ale očekávatelné. Koneckonců, Rozvědčík nemá problém, omlouvat všemožné hrdlořezy. Že protokolář Kolář zaškemral přímo u tureckého Erdogana, který nedodržuje protiruské sankce a říká se o něm chvílemi, že je Putinův podržtaška, aby jeho Nývlta pozval na večeři, to už je arcitrapné, ale to se tak dělá, když pracujete pro zbrojařskou lobby. Stejně tak mě nepřekvapuje, že pravda a láska dělá z prezidentova lísání diplomatickou událost století.

Motto: Proč na Ukrajině stavějí barevné elektrárny? Protože ty černobílé se neosvědčily…

Tak se soudruh prezident dozvěděl, že sice do Ankary poletí, když mu to zařídili jeho kamarádi, ústavní soudci, ale seškrtali mu jeho početnou pětatřicetičlennou delegaci, dovnitř sice může, ale sedět bude až ve druhé řadě vedle Jakuba Landovského a na hentu neformální večeři, kde se všichni domluví, jak to bude, půjde Veľký Bocian s Monike. Když PePa zjistil, že mu tam fakt nepustí celou jeho suitu, vzpomněl si, že nebude potřebovat tři osobní strážce, postačí mu jeden, ale chce sebou svého dvorního fotografa a protokoláře.

Tak se nám postupně ukazuje, že náš Pávek nejenže chce jet do Ankary, ale hlavně tam chce mít hlavní slovo. Andrej Babiš ho na pondělní tiskovce vyzval, aby své touhy ještě přehodnotil, ale prezident mu (rovněž přes mééédia) odpověděl, že to nemá v úmyslu a jediný kompromis, který nabízí, je ten, že si Veľký Bocian může vybrat, jestli vystoupí na vlastním summitu a nebo se účastní neformální večeře. Opět se ukazuje, že když čertu podáš malíček, vezme si celou ruku.

Ústavní soud rozhodl, Petr Pavel do Ankary pojede a dokonce už všude rozhlašuje, že bude šéf delegace. Teď je na Babišovi a především na Macinkovi, aby předvedli, že uměli přemýšlet dopředu, počítali s touto variantou a mají vývoj událostí pod kontrolou. Jestli se Petr Pavel v Ankaře bude hřát v přízni světových mocipánů, je to pro vládu prohra, takže zatím chci doufat, že mají lepší plán než Zdeněk Hřib a tento plán nejpozději v Turecku dojde svého naplnění. Už nebudu dál spekulovat, proč se Petr Pavel choval jako umanuté děcko a proč Baxa se Šámalem rozhodli, jak rozhodli.

Tak jsme se dozvěděli, že Rozvědčík nejenom podal kompetenční žalobu, ale ještě se u Ústavního soudu domohl předběžného opatření, aby prostě do té Ankary jel, jel a jel. Babiš už oznámil, že rozhodnutí ústavních soudců respektuje. Pod Pepovu bumážku se nepodepsali jen Jan Wintr a Eliška Řepková. Nedovedu si představit, že by se Zeman nebo Klaus snížili ke škemrání, aby někdo jiný za ně vyřešil jejich nedostatek politických schopností a ukazovali tím, že nejsou hodni té nejvyšší politické funkce v zemi.