Před dvěma roky začala válka na Ukrajině. Ruská vojska překročila hranice a od té doby válčí s celým potenciálem NATO. Západ dodává peníze a zbraně, Ukrajina dodává životy. Dvouletý výsledek tohoto střetu vidíme v konsolidačním balíčku, zvýšené dani z nemovitosti, drahých energiích, celoevropské ekonomické krizi, zhasnutých vysokých pecích a rostoucích protestech stále širšího spektra postižených.

Třináct balíčků sankcí uvrhla EU na Rusko. Proč třináct? Protože těch předchozích dvanáct k ničemu nebylo.

V uplynulých čtrnácti dnech jsem se zabýval zemědělským protestem a tak trochu jsem odkládal světodějné události, které byly velmi výživné a důležité. Je nejvyšší čas se k nim vrátit a trochu si je probrat. Je to už taková naše česká tradice, že to důležité se stane někde jinde a my k tomu přijdeme až na poslední chvíli. Takže:

V tomto týdnu se objevila jedna malá bezvýznamná zpráva, která rychle zapadla a vzbudila pozdvižení jen mezi dezoláty. Armáda spálila kalendáře se svými armádními sportovci, protože si ti šmejdi dovolili se pomalovat symbolem míru. Toto neverbální sdělení vzbudilo odpor v nejvyšších armádních kruzích, protože když Řehka šturmuje do atomové války, nebudou mu jeho podřízení podkopávat vítěznou propagandu nějakým chcimírováním a hotové kalendáře (prý deset tisíc kusů) byly spáleny.

Představte si, že je únor roku 2022 a Zelenský sedí někde ve svém prezidentském křesle a má před sebou na stole rozkaz k zesílení ostřelování Doněcku. Máme týden do začátku války. Maria Zacharovová se v ruské televizi směje předpovědím západních médií, kdy že začne ruský útok, kolem hranic Ukrajiny se pohybují statisíce ruských vojáků. Zelenský se rozhoduje… Má za sebou spousty setkání s Američany, kteří mu slibují nehynoucí podporu „tak dlouho, jak bude zapotřebí.“ V Polsku jsou už nahromaděné první vojenské dodávky pro případ války.

Ano, já vím, že Ukrajina slavně vítězí na všech frontách a Rusko je na kolenou. Celý svět stojí za Ukrajinou, Rusko je izolované, za tři dny mu dojde munice, jídlo, nafta i vojáci a musí krást čipy z praček, aby mohlo sestavovat rakety… Ukrajinu podporujeme tak moc, že ji Petr Pavel ve svém projevu vůbec nezmínil. Ani slovo. A to mu projev psal protokolář Kolář, který je s Američany jedna ruka (obzvlášť s jejich zbrojním průmyslem), takže zřejmě už ví, odkud vítr fouká.

Jeden z nejhezčích příkladů z posledních dní je Rudé moře… To je ta dlouhá nudle, na jednom jeho konci je Suezský průplav, díky kterému se nemusí obeplouvat Afrika a na druhé straně je Jemen… Taková hodně chudá zemička, kde prý mají pořád hladomor, ale také tam mají dost zbraní, obtížný horský terén a klasický orientální zmatek, kterému nikdo nerozumí.

Myslím, že v ukrajinské (a západní) vítězství v této válce už věří jen maršál Petrla. Ani ti zaplacení „analytici“ u Šafra už žádné světlo na konci tunelu nevidí a jen plná zadání zakázek, které dostali. Zelenský se vrátil ze Spolejných států s drobnou almužnou a spoustou doporučení, jak se má s tím ruským nadělením vypořádat sám. EU ještě nějaké peníze asi natiskne a pošle, ale bez amerických zbrojních dodávek se tahle válka prostě vyhrát nedá.

Je to čtrnáct dní, co jsem na odborářské demonstraci řekl, že obchodní řetězce u nás nejsou zdravé konkurenční prostředí, ale oligopol a podle toho by se s nimi mělo zacházet. Řekl jsem, že mimořádná situace si žádá mimořádné opatření. Já o maržích hytlermarketů mluvím už docela dlouho a navrhoval jsem jednoduché řešení – prolomit obchodní tajemství, podobně jako je tomu u nebankovních úvěrů a donutit obchodníky, aby uváděli i nákupní ceny.

Nejhorší není válka, nejhorší je prohraná válka. Na Ukrajině probíhají dva roky ničení, dva roky masové emigrace, dva roky umírání mladých kluků po statisících… a není to nic proti tomu, co Ukrajinu teprve čeká.