Ano, já vím, že Ukrajina slavně vítězí na všech frontách a Rusko je na kolenou. Celý svět stojí za Ukrajinou, Rusko je izolované, za tři dny mu dojde munice, jídlo, nafta i vojáci a musí krást čipy z praček, aby mohlo sestavovat rakety… Ukrajinu podporujeme tak moc, že ji Petr Pavel ve svém projevu vůbec nezmínil. Ani slovo. A to mu projev psal protokolář Kolář, který je s Američany jedna ruka (obzvlášť s jejich zbrojním průmyslem), takže zřejmě už ví, odkud vítr fouká.

Jeden z nejhezčích příkladů z posledních dní je Rudé moře… To je ta dlouhá nudle, na jednom jeho konci je Suezský průplav, díky kterému se nemusí obeplouvat Afrika a na druhé straně je Jemen… Taková hodně chudá zemička, kde prý mají pořád hladomor, ale také tam mají dost zbraní, obtížný horský terén a klasický orientální zmatek, kterému nikdo nerozumí.

Myslím, že v ukrajinské (a západní) vítězství v této válce už věří jen maršál Petrla. Ani ti zaplacení „analytici“ u Šafra už žádné světlo na konci tunelu nevidí a jen plná zadání zakázek, které dostali. Zelenský se vrátil ze Spolejných států s drobnou almužnou a spoustou doporučení, jak se má s tím ruským nadělením vypořádat sám. EU ještě nějaké peníze asi natiskne a pošle, ale bez amerických zbrojních dodávek se tahle válka prostě vyhrát nedá.

Je to čtrnáct dní, co jsem na odborářské demonstraci řekl, že obchodní řetězce u nás nejsou zdravé konkurenční prostředí, ale oligopol a podle toho by se s nimi mělo zacházet. Řekl jsem, že mimořádná situace si žádá mimořádné opatření. Já o maržích hytlermarketů mluvím už docela dlouho a navrhoval jsem jednoduché řešení – prolomit obchodní tajemství, podobně jako je tomu u nebankovních úvěrů a donutit obchodníky, aby uváděli i nákupní ceny.

Nejhorší není válka, nejhorší je prohraná válka. Na Ukrajině probíhají dva roky ničení, dva roky masové emigrace, dva roky umírání mladých kluků po statisících… a není to nic proti tomu, co Ukrajinu teprve čeká.

Pamatujete, jak Šafrův plátek For rum 24 chrlil oslavné ódy na ukrajinskou ofenzívu? Ukrajinci každý den prolomili poslední obrannou linii. Po tři měsíce téměř den co den, Ukrajinci drtili Rusy na severu, pak je drtili uprostřed, pak je drtili na jihu. Pořád je drtili. Skvělá ofenzíva, už brzy Ukrajinci dosáhnou Azovského moře, rozštípnou frontu vedví a za chvíli budou šturmovat na Sevastopol.

Tak našemu ministrovi průmyslu Hýkelovi zrušili návštěvu v Saúdské Arábii, kde měl jednat o dodávkách ropy, když se jako máme už brzy odstřihnout od ruských zdrojů… Jednat se nebude, protože naše republika zaujala striktně proizraelské stanovisko. Tak moc proizraelské, že naše kriegsministryně volala po vystoupení z OSN, protože tam o palestinské rezoluci hlasovali jinak, než si ona přála. Hýkelovi prý zrušil návštěvu i Kuvajt… Inu, na demonstraci se zabalil do izraelské vlajky….

Dnes se znovu vrátíme na blízký východ. O čem jiném bych měl také psát, než o událostech, díky kterým jsme na hraně třetí světové války, že? Jak vidno, zase je to jednou pupek světa. V Tel Avivu byla i za studené války třetí největší koncentrace zahraničních novinářů. Hned po Washingtonu a Moskvě.

Pamatujete na Muammara Kaddáfího? Toho plukovníka, který se v roce 1969 stal vůdcem libyjské revoluce a vládl tam až do roku 2011, kdy ho chytili Západem podporovaní povstalci, zlynčovali ho a zabili. Byl to beduín a tak byl řádně cáklý. Měl výstřední vystupování, byl na hezké holčičky, dovedl politicky různě lavírovat… sbližoval se s Východem i Západem, financoval teroristické skupiny a dával od nich ruce pryč, financoval Sarkozymu i Berlousconimu kampaň, ale vůbec mu to pak nepomohlo.