V posledních dnech jsem pro světodějné události trochu zanedbával situaci v Kotlince, což dnes hodlám napravit. Seděl jsem totiž s bývalými kolegy ze zemědělské branže a poptal jsem se jich, co je nového. Vrčeli. Jinak se to nazvat nedá. Jestli se totiž něco našim Lid(l)ovcům podařilo, tak připravit se o hlasy všech zemědělců a jejich rodin. Popelka naší ekonomiky se stala ještě větší popelkou, žádný z problémů se nevyřešil, naopak se ještě prohloubily a když už zemědělci pomalu nevědí kudy kam, přichází další jobovka.

Dokonalá evidence postřiků.

Přátelé, dnes budou všichni plni očekávání výsledků slovenských voleb a bude se ze všech stran rozebírat mnichovská zrada. Na výsledky voleb si musíme počkat hluboko do noci a mnichovský diktát jsem na svém blogu rozebíral už mnohokrát. A tak si říkám, že je čas na jeden zemědělský článek.

Když jsem se v roce 2012 přestěhoval na jižní Moravu, poradil mi tchán, abych co nejdříve začal přemýšlet o bazénu. Prý nepotřebuji nic velkého… nic na plavání, naopak aby to bylo malé, levné na provoz, v podstatě jde jen o to, mít možnost se v létě zchladit, protože „jinak, zeťáčku, v létě žádnou práci neuděláš. Zdejší vedro tě skolí.“ Měl pravdu. Hned první léto jsme měli v ložnici dvacet devět stupňů už v květnu a úmorná vedra povolila většinou až v druhé polovině srpna. Nikoho z místních to nepřekvapovalo, bylo běžné že trávníky v červnu zežloutly a znovu se zazelenaly až v září.

Jsme zhruba v půlce žní. Sila i další sklady se utěšeně plní a myslím, že už mohu poskytnout použitelné informace, jak to u nás letos zemědělsky vypadá. Včera jsem už pár věcí krátce naznačil, dneska to vezmeme více do hloubky. Moji dlouholetí čtenáři vědí, že v tomto období nejvíce věštím budoucnost, protože ať je to jak chce, společnost dělí od revoluce tři jídla. Takže:

Včera vypršela tzv. obilná dohoda Ruska s Ukrajinou. Rusko svoji část dodržovalo, Ukrajina a Západ svoji část nedodrželi. Ukrajinské lodě s obilím odplouvaly, ruské lodě s hnojivy neodplouvaly. Čpavkové potrubí, kterým Rusko dodávalo na světové trhy amoniak, bylo vyhozeno do povětří. Poslední loď s ukrajinským obilím vyplula v neděli z Oděsy. Obvyklá fraška. Rusko dohody dodržovat musí, Západ nemusí, protože je morální tak nějak z podstaty. Tak je to správné, tak to má být.

Moji dlouholetí čtenáři vědí, jaký názor mám na zemědělství. Na světě existují hladomory v podstatě už jen tam, kam nevedou spolehlivé cesty či železnice a nebo kde je válka. Ceny potravin celosvětově v poměru k HDP stále klesají. Globalizace vybudovala infrastrukturu, která umožňuje velmi levně převézt obiloviny odkudkoliv kamkoliv. Každý trochu rozumný diktátor ví, že s hladem se nehazarduje, protože každou společnost dělí od revoluce tři jídla. Po světě putují obrovské objemy krmiv i jídla a zemědělská produkce stále roste.

Dnešní zemědělsko politický článek začnu zcela příznačně.

Nějak se nám to globální oteplení a sucho vylévá z břehů…

Poslední tři roky je i na jižní Moravě méně a méně sucha. Letos nějak zmizel i poslední problém – chybějící déšť v březnu a dubnu. Březen byl studený, takže příroda žádnou vodu nepotřebovala a navíc měla nahospodařeno z dostatečně mokré zimy. V dubnu napršelo přes sto milimetrů… před pár lety jsme byli rádi, když za březen a duben dohromady napršelo třicet a když v tom bylo alespoň deset milimetrů v jednom kompaktním dešti, tak jsme jásali.