Na americký Den díkůvzdání odstartovala z kosmodromu Bajkonur raketa Sojuz, která na ISS vynesla smíšenou rusko – americkou posádku. O pár hodin později padl Andrij Jermak, který oznámil, že odjíždí na frontu. V Moskvě jednal s Vladimírem Putinem Viktor Orbán. Společný rozhovor se protáhl na čtyři hodiny. Do Moskvy rovněž míří americká delegace s novým upraveným mírovým plánem, který tentokrát nikam do mééédií neunikl a nikdo neví, co v něm doopravdy je. Do Kyjeva míří také americká delegace…

Nechte nám naši válku! Takový dojem jsem si odnesl z nedělních rozhovorů mezi Ukrajinou, USA a Evropou ve Švýcarsku. Ano, všichni chceme mír, ale musí to být mír podle nás. Tečka.

Víceméně se o ničem jiném nemluví. Americký mírový plán pro Ukrajinu je téma číslo jedna. Osmadvacet bodů, díky kterým Američané vydělají, Rusko dosáhne víceméně svého, Evropská unie to zaplatí a Ukrajina přijde o všechno. Prezident Zelenský už emotivně promluvil k národu, kde oznámil, že si vybírají mezi ztrátou klíčového partnera a nebo ztrátou důstojnosti. Šlo o zhruba stejný projev, jaký měl svého času Ngo Dinh Diem, když zjistil, že jeho podpora na věčné časy právě končí.

Tak jsme se dozvěděli o tajném americkém mírovém plánu pro Ukrajinu, který přesně ve správnou chvíli „unikl“ na veřejnost. Donald Trump už ho údajně schválil a američtí vyjednavači teď vysvětlují Ukrajincům, že by ho měli přijmout, než se velký šéf naštve a jím ovládaný protikorupční Úřad NABU ukáže i na další režimní prominenty. Na Ukrajině všichni kradou jak straky, takže to nebude žádný problém. Obvinění z korupce se zastavilo jeden maličký stupínek pod Zelenským – u Andrije Jermaka, ovšem detektivové už opatrně naznačovali, že mají nabito i na ukrajinského prezidenta.

Tohle známe, ne? To byla ta koalice, která byla ochotna spolu se Spojenými státy zaútočit na Irák pod smyšlenou záminkou. Součástí této koalice ochotných byla i Česká republika. Starým zemím EU se do toho moc nechtělo, protože si ještě dovedly domyslet důsledky. I když… myslím, že žádný Kohl, Schroeder nebo někdo další si nedovedl ještě představit, že ty důsledky se zhmotní v podobě chirurgů z dovozu a znásilňovacích novoročních oslav.

Tak jsme se mohli podívat na zářivé záběry kamer z Číny, kde se sešli čínský prezident Sitting Ping, ruský prezident Vladimír Putin a indický premiér Narenda Módí. A s nimi lídři z celé řady dalších zemí… To víte, Šanghajská organizace a výročí osmdesáti let od konce Druhé světové války. Zmínění lídři si tam náramně notovali, alespoň tedy podle zveřejněných záběrů… samé úsměvy, samá vstřícná prohlášení a silná slova o změně světového řádu ve spravedlivější. Samozřejmě, spravedlivější ke zmíněným zemím.

Tak jsme v pondělí ve Washingtonu viděli to, po čem jsme volali před třemi roky. Ještě než Velký Oranžový Otec povolal své podnáčelníky, jasně řekl, že Ukrajina nebude v NATO a Krym zůstane Rusku. Prostě uznal geopolitickou realitu a podmítl ňafání všech těch mopslíků o tom, jak přivítal masového vraha, který na Ukrajině vraždí lidi… nejspíš proto, že prezidenti Spojených států za posledních dvacet let také zavraždili hodně civilistů, ale nikdo za to americkým sportovcům nezakazoval účast na Olympiádách.

Rusko lze k míru donutit jedině silou… to je výrok, se kterým Zelenský přijel za Trumpem do Washingtonu. Není to nijak nová mantra. Do omrzení nám ji opakuje náš kinderministr Lipánek i náš světový lídr. Jenže minimálně od neslavné ukrajinské ofenzívy v roce 2023 je vidět, že tu sílu, která by Putina donutila k jednání, tu nemá ani Evropa a zřejmě ji nemají ani Spojené státy. Na počiny Donalda Trumpa hledím se sympatiemi, ale nedělám si žádné iluze, že by Rusko s chutí nedorazil, kdyby seznal, že je to možné udělat.

Tak nám skončil summit Trump – Putin na Aljašce a česká liberální úderka ve svém hodnocení rozhodně nezklamala. Nikdo sice neví, co si ti dva za zavřenými dveřmi řekli, ale to samozřejmě nebránilo našim rusožroutům v jejich jedovatých šípech. Když jsem četl jejich komentáře, měl jsem pocit, že teď už se bude chodit do vězení i za jakékoliv smířlivé slovo o Trumpovi. Úplně jsem viděl, jak nad naší liberální scénou povstává duch Igora Mříže a Ivanka Svobodová začne pátrat nejen po známkách proruskosti, ale i proamerickosti.

Tak jsme se dneska od našeho premiéra dozvěděli, že náš nejdůležitější příspěvek k míru na Ukrajině představoval milion kusů velkorážové munice, kterou jsme tam v rámci naší muniční iniciativy dodali. Vlastně nechci ani vědět, kolik kusů jsme zaplatili my sami, ale jsem si jistý, že největším donátorem této mírové iniciativy bylo Německo. To vždycky zahahovalo vedoucí úlohu v Evropě pomocí kanónů, případně pomocí legie Kondor.