Když něco funguje, tak o tom nepřemýšlíte. To je základní znak, že je všechno v pořádku. Když zůstanu o včerejšího příměru, dokud vaše auto funguje, nemusíte přemýšlet, proč funguje. Můžete auto půjčit vaší osmnáctileté dceři, co právě udělala řidičák a ona s ním může jezdit, i když o automobilové technologii neví vůbec nic. Stačí, že se na kurzu naučila „zaklínadla“. K funkčnímu autu může přistupovat stejně jako Harry Potter.

Vminulých dnech proběhla médii hojně komentovaná zpráva, že EU nezastaví svojí finanční pomoc pro palestinskou samosprávu a dokonce trojnásobně navýší peníze určené pro pásmo Gazy. Naši hrdinní bojovníci proti zlým Palestincům (kteří tak tak stihli zaměnit palestinské vlajky za izraelské a ještě před dvěma týdny viděli v muslimské migraci kulturní obohacení) byli samozřejmě pobouřeni, protože Palestinci nejsou lidé a když se nějaký režim dopustí zločinu, je potrestán režim i se svými obyvateli… jak nám vysvětlil Vítek Rakušan.

Když jsem před několika dny dělal reklamu nové analýze o dezinformacích, která ukázala, že prakticky všichni dezinformátoři svojí práci dělají zadarmo a radostně, jen jim lidé občas přispějí na náklady… a vysmíval jsem se všem těm analytikům, že umějí jen googlovat a opisovat jeden od druhého, ale nikdo z nich se o seriózní výzkum na Alternativě ani nepokusil, nezdůraznil jsem dostatečně, že autoři sami hořce přiznávají, že jakékoliv upozornění na dezinformaci, jí jenom zvyšuje dosah…

V posledních dnech jsem pro světodějné události trochu zanedbával situaci v Kotlince, což dnes hodlám napravit. Seděl jsem totiž s bývalými kolegy ze zemědělské branže a poptal jsem se jich, co je nového. Vrčeli. Jinak se to nazvat nedá. Jestli se totiž něco našim Lid(l)ovcům podařilo, tak připravit se o hlasy všech zemědělců a jejich rodin. Popelka naší ekonomiky se stala ještě větší popelkou, žádný z problémů se nevyřešil, naopak se ještě prohloubily a když už zemědělci pomalu nevědí kudy kam, přichází další jobovka.

Dokonalá evidence postřiků.

Celý svůj život jsem prožil v Českobratrské evangelické církvi. Svůj konec to vzalo letos v srpnu, ale předchozích čtyřicet let života jsem tam byl velmi aktivním členem. Můj tatínek byl po dlouhá desetiletí představeným malého sboru v západních Čechách a tento sbor je v celé církvi asi jediný, který přežije její konec… Je na ní už několik let absolutně nezávislý.

Hodnocení polských voleb přenechám manželům Kunštekovým. Nepřikládám jim takovou důležitost jako volbám na Slovensku, kde se rozhodovalo, jestli Fico otočí kormidlo směrem k národnímu státu. Polsko tímto směrem už dlouho kráčí a EU považuje za docela užitečnou dojnou krávu pro svoje záměry. Maximum, co se může v Polsku stát, že Tusk bude Brusel zneužívat trochu méně… Ale když se podíváte, jak liberálové prohrávají jedny volby za druhými a je úplně jedno, jestli jde o Slovensko nebo Německo, tak bych úplně nevěřil, že by ausgerechnet Polsko bylo výjimkou.

Krátký tričkový úvodník:

Přátelé, ještě týden nechám běžet předobjednávku triček. Příští pátek objednám potisk a hned jak přijdou, začneme je rozesílat.

Vy, co jste si s tričky objednali i knihy, vám pak přijde obojí dohromady. Následně už budou trička běžně v nabídce a distribuovat je budeme obratem, stejně jako to děláme s knihami.

Včera jsem si telefonoval se svým dobrým kamarádem, který mi napsal závěr k mé druhé knize. „Doslov z libtardova pera.“ Já bych ho libtardem nikdy nenazval, protože mu podle libtardí definice mého bratra chybí militantnost a retardovanost. On je prostě jen liberál. Vždycky jsme spolu bez problémů dokázali diskutovat i když jsme svět viděli každý jinak a museli jsme konstatovat že se nůžky našeho vidění světa spíše rozevírají. V posledním roce už jsme se museli bavit hlavně o víně a bůčku, protože i na naše přátelství začalo dopadat šílenství z této doby.

Před týdnem byla geopolitická situace úplně jiná a psali jsme o Náhorním Karabachu, kde skončilo tisícileté arménské osídlení a proběhlo to vlastně bez povšimnutí světa. Já jsem v jednom ze článků napsal větu, že arménský premiér Pašinjan se zachoval vlastně jako Beneš. Nijak jsem to nerozváděl. Byla to pro mě v té chvíli jen slovní zkratka, jaké používám běžně pro „nasvícení scény“ z jiných úhlů. Nedělal jsem z toho žádné závěry, byla to jedna jediná věta zhruba uprostřed textu a už jsem se k ní nevracel, protože článek byl o něčem jiném.