Nebudu vám zatím popisovat legislativní proces evropského parlamentu, protože tohle tady člověk pořádně a do detailu pochopí tak za deset let, ale pojďme si říct pár celkových čísel, ať si uděláte představu o práci europoslance.
Než začnu s dnešním článkem, krátce se vrátím k německým zemským volbám v Sasku a Durynsku. Tento text měl totiž vyjít v pondělí večer… ke své podvratné činnosti v europarlamentu jsem se chtěl drze přiznat, až se vypíšu z aktualit, a že jich je. Ale hned ráno si mě nějaký liberál všimnul a pustil to ven (jo, čtou mě a znají mě). Já jsem v tomto velmi ješitný a nemohl jsem dopustit, abych exkluzívní informaci sám o sobě nepustil ven jako první…
Když se Ondra Dostál stal europoslancem, tak se ho (tuším) na Parlamentních listech ptali, jestli se tam v Bruseli neodrodí, jestli ho tam nenaočkují a za pár let bude říkat něco úplně jiného, než co říká teď. On na to odpověděl, že slabší povahy v Bruselu zblbnout mohou a musíte mít skutečně nějaký étos v sobě a musí být dost pevný, jinak vám tam nainstalují ten svůj.
Teď už vím, jak to myslel.
Přátelé… jsem v Bruseli. Ale musím začít od začátku…
Sledujete trochu volební situaci v Německu? Oni tam teď mají zemské volby v Sasku a Durynsku. Očekává se velký nárůst AfD a také BSW Sáry Wagenknecht, což je německá Kateřina Konečná. Sára Wagenknecht byla původně u die Linken a také se nemohla dívat na neustálé oteplování, ozeleňování a omigrování této strany, tak prostě založila novou konzervativně levicovou partaj. Měla úspěch v eurovolbách, teď se očekává, že bude mít úspěch i doma. Průzkumy jí dávají kolem dvaceti procent.
Častokrát se v diskusi dostaneme k tématu, že pravolevé dělení politiky je překonané. Dneska nejde o střet mezi pravicí a levicí, ale o střed mezi globalisty a národními státy. Jde o střet mezi great resetisty, Římskými kluby, Bilderbergy, Ekonomickými fóry na jedné straně a s Orbány na straně druhé. Jde o střet mezi progresivisty a konzervativci. Pravice a levice, to už dneska není důležité. V době, kdy zachraňujeme naprosté fundamenty naší společnosti, musí jít pravolevé dělení stranou.
Tak nám (konečně) unikl ten slavný dopis na rozloučenou střelce z fakulty, Kozáka. Ten, který byl podle policie plný zla a informací, které bylo nutné utajit… jednak kvůli vyšetřování a pak kvůli tomu, aby náhodou někoho neinspiroval. Dopis, který měl být podle policie strašně morbidní a bylo ve veřejném zájmu ho držet pod pokličkou až do ukončení vyšetřování, ke kterému samozřejmě došlo až po eurovolbách.
Pamatujete si v posledních dvou letech nějakou reportáž v České televizi o tom, jak v Lotyšsku krásně oslavují své dávné hrdiny, kteří udatně bojovali za svobodu proti zlému Rusákovi ve slušivých uniformách SS, které navrhoval Hugo Boss? Nebo viděli jste někdy reportáž o tom, jak na Ukrajině postavili další sochu Stěpanu Banderovi? Ukázali vám někdy nějaké záběry z polní nemocnice s nekonečnými proudy raněných? Viděli jste v posledních dvou letech nějaký pěkný kyjevský pochodňový průvod? Ukázali vám Valerie Zalužného, jak si dělá selfíčko se Stěpanem za zády?
Slyšeli jste v pondělí mladého Koláře, jak mluvil v České televizi v Událostech komentářích? To je přesně ten důvod, proč ještě pořád na naše veřejnoprávní médium koukám a skřípu zubama, že jim platím. Oni občas nedávají pozor a řeknou pravdu. Dělají to mimoděk… jinak velmi obstojně lžou a drží si před mordou demokratickou masku, ale tu a tam zapomenou, že musejí svůj banderofašismus skrývat.
Víte, jaký byl rozdíl mezi Hitlerem a Stalinem? Už jsem to tu během let několikrát zmiňoval a myslím, že přišla chvíle, abychom si to zopakovali. U Stalina jste se mohli stát komunistou. Kdokoliv se mohl stát stoupencem jeho učení. On samozřejmě chtěl, aby lidská srdce bušila v jednom rytmu, aby všichni přijali marxismus – leninismus jako svoji novou víru a tím nastal ráj na zemi… Ostatně, běžte do kteréhokoliv kostela, tam vám také řeknou, že smyslem jejich existence je, aby celý svět přijal evangelium.
