Seděl jsem teď s několika liberálnějšími přáteli u společného stolu a i když si nechceme naše přátelství kazit diskusemi o směřování našeho státu, nakonec jsme se dostatečně posilnili dobrým vínem a spadly z nás civilizační zábrany. Naše debata se z prospěchu dětí a problémů v práci postupně přesunula na politiku. Ne, nepohádali jsme se jak psi, naopak, celkem jsme si pár věcí vysvětlili a shodli jsme se, že nad hentím naším Západem se prostě smráká.

Přátelé, děkuji za všechna přání k Vánocům. Nikdy nebudu mít šanci na všechny odpovědět. Mail i mesenger je beznadějně přeplněný. Pokud jste mi psali i něco jiného, než přání, jako třeba že vám nedošla zásilka s knihami, prosím napište mi znovu, protože než se všemi maily prokoušu, začne nový rok.

Je to rok a pár dní, kdy mé ženě přišly první nenávistné SMSky. Jsou Vánoce, tak nebudu expresivní, ale bylo tam hodně o přání smrti pro ni i celou naši rodinu, včetně dětí, spousta silných výrazů, že se tahá s tím nejhorším šmejdem v téhle republice, mnoho doporučení, ať táhneme do Russka a hodně vroucného očekávání, že už brzy skončím v base a ona ať zajde v bídě.

Když jdete s dětmi na rodinný výlet do lesa a špatně čtete mapu, takže místo k restauraci, dojdete do bažiny, tak nemá moc smysl se na ně zlobit, že špatně skáčou z drnu na drn mezi kalužemi a mají mokré boty a špinavé kalhoty. Můžete si stokrát říkat, že skákat se dá líp, že kdyby trochu dávaly pozor, tak by nemusely vypadat jako hastrmani. Můžete je stokrát okřikovat, stokrát jim to můžete ukazovat, ale bažina je z podstaty věci mokrá, špinavá a kluzká, takže se vám tam spolehlivě někdo vymáchá. Je to jen otázka času.

Tak už patříme na Západ se vším všudy. Nejbezpečnější země světa, kde všichni nadávají v hospodě, brblají na poměry, ale jinak s nimi nic nepohne, už není nejbezpečnější. Všechno je jednou poprvé a od včerejška máme i my svého šíleného střelce – studenta historie filozofické fakulty, Davida Kozáka.

Přátelé, po českých velvyslancích, vojácích, aktivních záložácích a jiných státních úřednících, kteří za mnou jezdili, aby mi poreferovali o fialovém šlendriánu, došlo i na podnikatele. Už je doopravdy zle. Jeníkovi Cemperovi rovnou hlásím, že jde o neexistující osoby a všechno jsem si vymyslel se sklenkou portského v ruce, protože jsem jasný dezinformátor… Ale vy ostatní si prosím vyslechněte velmi poučný příběh…

Děcka, já v posledních dnech dostal celou řadu krásných politických dárků…

Přátelé a kolegové, jak se to stalo, že najednou už migrace není přínosem? A obzvlášť ne ta muslimská? Jak se to stalo, že pravdomluvná mééédia začala najednou refereovat o německých a francouzských školách, kde se znásilňuje, kam se bojí i učitelé? Kde se najednou vzalo, že bez jakéhokoliv zardění referují o tom, že takové poměry už dávno zevšedněly, to znamená, že musely trvat roky, ne-li desetiletí?

Jeden z nejhezčích příkladů z posledních dní je Rudé moře… To je ta dlouhá nudle, na jednom jeho konci je Suezský průplav, díky kterému se nemusí obeplouvat Afrika a na druhé straně je Jemen… Taková hodně chudá zemička, kde prý mají pořád hladomor, ale také tam mají dost zbraní, obtížný horský terén a klasický orientální zmatek, kterému nikdo nerozumí.