Je v této zemi ještě někdo, kdo nezaznamenal propagační video hnutí STAN, které se odehrává ve sportovní šatně, kde Vítek Rakušan vysvětluje svému mančaftu, že hráli moc při zdi, přistupovali na kompromisy, taktizovali, aby zůstali ve hře a lidi na to koukají a vůbec jejich hře nerozumí? Myslím, že to bylo první Vítkovo video, které bylo hojněji sdíleno mezi dezoláty než mezi jeho vlastními voliči. Málokdy měl fejsbůk z něčeho takovou bžundu.

Představte si, že je únor roku 2022 a Zelenský sedí někde ve svém prezidentském křesle a má před sebou na stole rozkaz k zesílení ostřelování Doněcku. Máme týden do začátku války. Maria Zacharovová se v ruské televizi směje předpovědím západních médií, kdy že začne ruský útok, kolem hranic Ukrajiny se pohybují statisíce ruských vojáků. Zelenský se rozhoduje… Má za sebou spousty setkání s Američany, kteří mu slibují nehynoucí podporu „tak dlouho, jak bude zapotřebí.“ V Polsku jsou už nahromaděné první vojenské dodávky pro případ války.

Když mě v listopadu navštívila Ivana Svobodová z Respektu, vedli jsme naprosto mimoběžný rozhovor. Já mluvil o mediálních manipulacích a vytváření iluze místo skutečnosti, ona se domáhala, abych se jí omluvil za to, jak jsem po ní vyjel při našem prvním setkání. Hodinu jsme vedli rozhovory dva. Jeden o KoZe a druhá o voze. Bezútěšnost této marné domluvy ještě podtrhával fakt, že Svobodová a její tým od první minuty odmítali jakoukoliv moji pohostinnost. Sice jsem jim, jako každému hostu, nalil své portské, ale ani se ho nedotkli.

Pamatujete, jak se před půl rokem mluvilo o henté ukrajinské protiofenzívě, jakou svět neviděl? Analytici se předháněli v prognózách její jednoznačné úspěšnosti, šeptalo se o obrovské armádě, kterou Ukrajinci shromáždili, předem bylo jasné, že ruští okupanti utečou ihned jak uvidí první německý tank, pro bojiště byly prý připraveny desetitisíce dronů, fronta bude rozetnuta vedví, Lipavský se těšil na rekreaci na Krymu. Tehdy naposledy se ještě dělaly konference o poválečné obnově Luhanské oblasti…

Kněmeckým zemědělcům a dalším protestujícím se přidali prý i pracovníci v lodní dopravě. Tamní média se hemží titulky, jak stovky a tisíce kamionů míří tu na Berlín, tu na Mnichov. Bavorský premiér Soder prý s požadavky zemědělců souzní a vystoupí na jejich pódiu. V pondělí se z Chomutova vypraví skupina českých zemědělců, aby německé protesty také podpořili.

Tak nám Blízký východ zase hoří o něco víc, než předtím. Američané a Britové provedli nálety na jemenské Houtie, kteří svými lacinými drony ohrožují civilní dopravu v Rudém moři. Ne všechnu. Jen tu západní a proizraelskou. Výbuchy po náletech vypadaly na sociálních sítích velmi efektně, ale výsledek je prý pět zabitých Jemenců… Vzhledem k tomu, že Izraelci bombardují Gazu už dva měsíce a Hamás stále střílí svoje raketky na Izrael, mám z toho pocit, že americký nálet byl plánován stylem „hlavně už něco udělejte, protože tohle je průser.“

Tak se nám ty německé protesty nějak rozrůstají. Už to nejsou jen požadavky zemědělců. Přidali dopravci… i ti železniční… přidali se dělníci z výroby a co je nejzajímavější, začínají se objevovat masy německých chcimírů. Žádné dodávky zbraní do žádné cizí země… Mír, nikoliv válka. Konflikt na Ukrajině nemusel být, zastavte plýtvání lidskými životy, ukončete tu nesmyslnou válečnou propagandu. Nechceme třetí světovou válku…

Předchozími dvěma články jsem se k německým protestujícím zemědělcům jednoznačně hlásil. Vyjádřil jsem pochopení pro jejich problémy, konstatoval jsem, že se jejich trable neliší od těch našich, protože mají stejné příčiny v podobě neschopných elit odtržených od reality. Symbolem těchto protestů je pro mě text, který jsem zaznamenal na jednom traktoru: Nesejí, nesklízí, ale všechno vědí nejlíp. Němci mají problém s bruselskou hydrou a zdebilizovanou mládeží, která se pokouší o kulturní revoluci. My, Češi, jsme na tom úplně stejně.

Včera jsem celý den sledoval cvrkot na německém fejsbůku. Stálo to za to. Dozvěděl jsem se o jejich protestech docela zajímavé věci, které bychom měli vědět. Ale než se dostanu k tomu, co jsem viděl, začnu s tím, co jsem neviděl. Neviděl jsem totiž žádné pořádné zpravodajství v českém majnstrýmu. To ticho bylo tak ohlušující, že jsem měl pocity jako při první demonstraci v záři 2022.