Dnes začnu jedním takovým maličkým střípkem. Jeden můj čtenář mě upozornil na dvě zajímavé veřejné zakázky ministerstva obrany z poslední doby. Černochová si objednala fentanylová lízátka. Že jste o něčem takovém nikdy neslyšeli? Tak vězte, že fentanylová lízátka jsou moderní způsob, jak účinně a rychle tišit bolest.

To jsme si mohli přečíst v mnoha příspěvcích v posledních několika dnech. Zpravidla u toho zaznívalo bědování, že jsme jako národ nepoučitelní, že stačí šermovat slovy jako Putin, Rusko a Babiš a zpitomělí Pražáci to Fialově skvadře zase naházejí. Považte, ona ta Pětikolka má pořád 42% a SPOLU má přes 20%. Zkrátka a dobře si tu třetí světovou válku zasloužíme, vlastenci se zase nedokázali spojit, zase propadnou hlasy… vynechal jsem něco?

Dovolte mi k tomu jeden malý vidlácký rozbor:

Nedávno na to moc hezkým textíkem upozornil můj bratr. Bylo mi líto jeho postřeh řádně nezpopularizovat, takže, brácho, děkuji za dnešní námět.

V noci z pátku na sobotu dostala Ukrajinská energetika další tvrdý úder. Byly zničeny další ukrajinské elektrárny a údajně i další zásobník na plyn. To byla první ruská odpověď na západní povolení Ukrajině, zasahovat cíle v ruském vnitrozemí. Ruští představitelé stále častěji mluví o taktických jaderných hlavicích a nějakém pořádném jaderném testu. Západ stále častěji mluví o nutnosti, poslat své vojáky na Ukrajinu. I když je téměř každé prohlášení na obou stranách vždycky následně trochu zmírněno, už jsem tu psal, že trend je šílený a směřující k atomovým hřibům.

Pod mým včerejším článkem se na fejsbůku rozeběhla diskuse, že jsem hrozný manipulátor, protože píšu analýzy a přitom jsem sám zaháčkovaný u Kateřiny Konečné, což sice už půl roku všude melduju, ale teď před volbami to fanoušky jiných politických stran nadmíru vytáčí, protože jejich oblíbenému lídrovi nepřeju, přitom on jediný nás zachrání, on jediný má ten správný recept, ale zasedla si na něj mééédia… Tož jsem si řekl, že si to tedy teď, před volbami, ujasníme. Odpočinkový nedělní článek se k tomu krásně hodí.

Takže:

Řekneme si na začátek nějaké odborné pindy… Agentury pro výzkum veřejného mínění nemají eurovolby moc rády. Nevycházejí jim. Predikce se málo potkávají s realitou. Blbě se to odhaduje. K eurovolbám chodí méně voličů, jsou výrazněji přelétaví, že nakonec k urně dojdou o tom rozhodují jiné impulsy.

Přátelé, můj včerejší článek byl velmi pesimistický. Pohybovat se na hraně velké války a prožívat větší krizi, než byla ta kubánská, to není žádná sranda. Pojďme si ale popsat stejné jevy jiným úhlem pohledu. Možná trochu optimističtějším. Ano, pořád se přibližujeme přímé konfrontaci s Ruskem, ano, snadno to může sklouznout k jaderným zbraním, ano, vládnou nám magoři a šílenci, pro které není žádná cizí oběť dost velká ano, v Kremlu sedí vládce, který nepokrytě mluví o tom, že v nejhorším případě prostě to červené tlačítko zmáčkne….

Ne, fakt k tomu nepotřebujete rozsáhlé vojenské znalosti. Nepotřebujete k tomu číst analýzy různých vojenských machírků, kteří jsou stejně poplatní propagandě, jako Česká televize. Nepotřebujete k tomu ani plukovníka Foltýna, ani generála Koudelku, ani prezidentčíka Pavla. Nepotřebujete k tomu ani kriegsministryni Černochovou, ani Jense Stoltenberga. Nepotřebujete k tomu ani lidi z opačné strany. Big Sergeho, vojenský kanál Rybar, nepotřebujete k tomu ani zprávy od Peskova nebo Zacharovové.

Bohaté vám postačí sledovat trička a apely našich pětikoaličních politiků.

Máme po hokeji, národ se nám na chvíli semknul, pak zase rozemknul a začal se trochu víc zabývat eurovolbami. Není divu. Francouzi začali na plnou hubu říkat, jak přemístí svoje africké migranty do České republiky, protože konečně donutili východní země k solidaritě. To víte, Rakušan jim to podepsal, neobsahuje to žádné kvóty, ale jak řekl Vondra, obsahuje to mechanismus, jak se z kvót vykoupit.

Tak nám skončilo mistrovství světa v hokeji. Národ se nám krásně semknul, v hubených letech, které prožíváme, to byl krásný osvěžující moment. V poslední době naše země zrovna neprožívá skvělé časy a tak vlastně není divu, že toto mistrovství bylo asi nejvíc politické za dlouhá léta. Kdo si neudělal fotku ze stadionu, jako by nebyl. Především vládní politici tam byli jako doma. Sice museli snášet pískot publika, kdykoliv se na ně zaměřila kamera, ale to na stranickém fejsbůku nikdo neuvidí.