Letošní podzim je naprosto ukázkový. Léto bylo poměrně krátké a studené, v podstatě se nám na konci září úplně vyhnulo babí léto a místo toho jsme začali topit, ale jinak je říjen takový, jak by měl být. Teploty zvolna klesají, přišel nějaký ten déšť, ale také svítí sluníčko, které ještě dokáže odpolední teploty vyhnat vzhůru. Listí se barví, ale ještě drží na stromech, takže nakonec to vypadá že skutečně spadne až v průběhu listopadu. Příroda má ráda rovnováhu… když někde ubere, jinde zase přidá.

Zatímco s popcornem v ruce sledujeme, jak se do bitcoinů zamotává celá vláda včetně našeho světového lídra, od kterého se distancuje dokonce i dozimetrická mafie, dáme si dneska jeden zemědělský článek. Od chvíle, kdy jsem se stal předsedou hnutí Stačilo!, mám totiž tento argument na talíři v podstatě denně. Vy jste ti zlí komunisti, kteří se už třesou na to, aby mi znárodnili = ukradli můj statek. Je vlastně úplně jedno, co máme napsané v programu, tento argument docela pěkně rezonuje. Varování, že lidi znovu přijdou o svou půdu. Hnutí Stačilo!

Moji pravidelní čtenáři vědí, že jsem dlouhá léta pracoval v jedné za Babišových firem na pozici investičního technika. Měl jsem na Znojemsku na starosti devět areálů. Tři sklady hnojiv a šest obilných sil. Výstavba všech proběhla mezi roky 1960 a 1980. Každý provoz byl plně samostatný, připojený na železnici, měl svou vlastní dopravu, vlastní zdroj vody, vlastní údržbářské dílny i vlastní míchárnu krmiv. Hnojivářské areály zase stály daleko od obytných sídel, zpravidla v dolíku, protože deset tisíc tun uskladněných hnojiv mohlo vybuchnout silou atomovky.

Tak nám skončil cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou. Dvanáct let jsem se na tu fabriku díval z jednoho „svého“ obilného sila, které stálo hned vedle. Podnik, který vznikl někdy kolem roku 1851 a současný závod v roce 1970. Moderní výroba, energeticky úsporná jak to jen šlo. O práci přijde zhruba sto padesát lidí…

Přátelé, pokud dovolíte, na jeden den zde na Kydech zastavíme svět. Jeden den se nebudeme věnovat válce na Ukrajině ani genocidě v Sýrii, nebudeme se věnovat hloupé vládě v Praze ani v Bruseli, nebudeme se věnovat těm, co nám kvůli zbrojení šmátrají v kapsách, zapomeneme na geopolitické šachy, ke kterým Trumpovi a Putinovi hraje Zelenský bimbasem na klavír, oprostíme se od Micronova jaderného deštníku i od Merzových raket Taurus.

Prvního ledna zastavila Ukrajina transport ruského plynu přes své území. To víme, hodně se o tom mluvilo a každý, kdo s tím nadšeně nesouhlasil, byl ruský kolaborant a to přesně do chvíle, než se Trump ujal úřadu a začal škrtit prachy neziskovkám. Pak všichni Pánkové, Rozumkové, Kartouzové a další zjistili, že existuje něco horšího než Putinova hrozba… splátkový kalendář. Zatímco upozorňovali na hybridní válku z Moskvy, úplně zapomněli, kdo je může odstřihnout od zdrojů.

Kromě toho, že v Evropě jdou do kytek automobilky, jdou do kytek i ocelárny. Především ty, které přešly na hentu zelenou výrobu. To se dělá tak, že zkasírujete miliardy peněz z dotací na tavení železa pomocí vodíku, ono se to nepovede a tak to zavřete a „převedete výrobu“ do Indie, kde žádné grýndýly nejsou a nějaký kouř z vysoké pece tam nikoho ze židle nezvedne.

Přátelé, dnes nebudu psát o nové frontě, která se otevírá v Sýrii. Nebudu psát o tom, jak přituhuje v Gruzii i Rumunsku. To všechno si nechám na zítra. Dnes nebudu psát ani o tom, co se děje v Bruseli, nebudu psát o Petru Fialovi a jeho zoufalých pokusech se politicky zachránit. Nebudu psát o tom, jak prezident mobilizuje korespondenční voliče v Austrálii. Nebudu psát ani o politice ani o geopolitice. Dnešní článek bude zemitý, jak jen může být.

Víte, já si včera tak krásně zapracoval na políčku…