Polské prezidentské volby si necháme na zítra. Ještě bych si chvíli chtěl číst to ticho z naší - vaší ČT o tom, co se v Polsku zase nepovedlo, že to nevyhrál ten správný a jedině pravdivý, mladý a krásný kandidát. Dneska si dáme Kalouska... 

Dnešním článkem hodlám odpovědět Kadlasovi, který nedávno vznesl dotaz, zda se v tuto dobu dá ještě zaset něco po bramborách. .Jak jsem vyrozuměl z jeho příspěvků, ranné brambory Impala má již sklizené, nebo se na to čerstvě chystá a řeší, co dál, aby mu záhonky neležely až do listopadu ladem.  Kadlase mám rád, protože nejenže se pustil do zahradničení, ale ještě navíc se s námi dělí o své poznatky. Dnešní článek tedy píši přímo pro něj. 

Dnešní název jsem si schválně vypůjčil od Alefa, aby zněl stejně jako ten včerejší. Samotný článek ale bude o něčem úplně jiném. Chci být nadále optimista a napsat něco o tom, že toho důležitého ve světe neubylo ani za mák. Že pořád ještě máme všechno, co nám Bůh/příroda dali do vínku a s čím jsme si vystačili tisíce let. 

Mám kamaráda a spolužáka na Floridě, a dejme tomu, že se jmenuje Karel. Je tam už mnoho let a chtělo by se napsat, že se úspěšně živí výukou computer science na jedné z tamních univerzit – ale nebyla by to tak úplně pravda. Jak už to bývá, pravda je zcela neokázalá: Karel se ve skutečnosti živí jídlem; ale mám-li být upřímný, musím konstatovat, že na to jídlo si vydělává jako vysokoškolský učitel.

Pamatujete na mladého Stropnického? Toho zhýčkaného moderního dynamického jinocha, který dělal předsedu Zeleným? Který si ve své naivitě myslel, že každý člověk si za svůj život bez problémů našetří na pětimilionový byt. Kterému ale byt koupila maminka a tatínek. Který se přestěhoval na vesnici a stačil rok a kluk začal mluvit celkem normálně. Vzhledem k tomu, že o něm teď není slyšet ani slovo, pokračuje mlaďoch v dalších kacířských názorech, které by se v médiích nevyjímaly a tak s ním raději nikdo rozhovory nedělá. 

Přátelé moji, dnes vás chci poprosit o vyhlédnutí z okénka vašeho dopravního porstředku při jakékoliv cestě a to kdykoliv uvidíte nějaké pšeničné pole. Zajímá mě, jestli jsou i ve vašich končinách tak polehlé jako u nás.  Ono totiž pořád prší, docela fouká, sluníčko je letos vysloveně slabé (tedy alespoň na jižní moravě) a tak si skoro všechno lehlo. 

Robertík napsal, že babyboxy jsou pro něj syndromem nemocné civilizace. 

Je to pravda jen z části. Žádné zdravé civilizace totiž nejsou a nikdy nebyly a ty nejméně nemocné se starají dokonce i o děti, které by jinak čekalo odložení i smrt. 

Ve starých civilizacích se děti běžně zabíjely a není to zdaleka jen Sparta. 

Příklady jsou ve starých mýtech a náboženství. Abrahám ve skutečnosti prováděl rituální oběť Izáka a v záblesku lidskosti a zdravého rozumu dítě nezabil (jak bylo zvykem) ale ušetřil a pak si vymyslel povídačku, že ho zastavil bůh. 

Včera mi přestal fungovat internet... Žádný krátký výpadek, pěkně přijeli borci, vykopali před barákem přívodní kabel a opravovalo se... Hotoví s tím byli až skoro k ránu, takže dnešní článek pouštím až teď.

Přišel mi ten chybějící australský klobouk.

Ten co jsem si objednal na začátku koronakrize někdy v první půlce března. Australské továrny už zase vyrábějí, lodě plují, Němci nakupují a přeprodávají k nám a všem v celé té dlouhé řadě výroby, špedice a obchodu stačilo ke spokojenosti necelých 1.500,-  Kč.

O uplynulém víkendu jsem měl zajímavou návštěvu. Zašel jsem na pivo s jedním kamarádem, kterého jsem neviděl už hodně dlouho, protože je to velmi vytížený manažer v automotive. V současné době dělá poměrně velké zvíře ve Škodovce. Tak velké zvíře, že se  běžně potkává s generálním ředitelem Volkswagenu. Má na starosti několik projektů nových aut a skutečně rozumí tomu systému, jak se dneska vyvíjí, vyrábí a prodává auto po milionech kusů. 

Určitě bude vidlácký dvorek zajímat, co se vlastně děje v Karviné, proč nemohou nejnověji cestovat na Slovinsko a do Pobaltí .