Můj článek z neděle měl docela drsnou diskusi a bez mučen í přiznávám, že jsem k ní přispěl tónem článku, který měl vlastně vyznít úplně jinak. došlo mi to až po příspěvku od Standy.e a zcela mimořádně jsem se do diskuse také zapojil... abych trochu eliminoval škody. Nijak zvlášť se mi to nepovedlo. Proto to zkusím napravit samostatným článkem. 

Dobře že se vrátil čtenář Donald Trump. Jen znovu zavítal, hned mám mraky témat na články. Tak jen doufám Donalde, že chvíli zůstanete. A stejně tak platí, co jsem Vám včera napsal v komentářích - pošlete mi cokoliv, zveřejním to. O Vás jako autora bych nechtěl přijít ani za milion. Nevím proč jsme spolu nikdy nenavázali kontakt i když jste prý něco posílal. Prosím zkuste to znovu - alespoň krátký mail na zkontaktování. 

Začnou rovnou bez obalu... žádné školství už dávno nemáme. Máme jen prozatím nezničené pozůstatky jakéhosi nápadu Marie Terezie, která chtěla mít vzdělané poddané a jen tak mimochodem svým nápadem zajistila, že děti chodily do školy místo do právě vznikajících továren. Narozdíl třeba od Anglie. 

My dneska máme už jen školy a v nich učitele, ale žádný systém to nemá, ničeho se to nesnaží dosáhnout a čím déle to sleduju, tím větší mám dojem, že lidi v tom angažovaní už to chtějí hlavně doklepat. 

Položím pár Vidláckých otázek: 

Na úvod jen pár slov k slepicování příspěvků. Pod slepicemi by se v dohledné době měla objevit ještě větička, která by to přispívání také okecala ve smyslu kolik lidí přispělo a tím pádem jaká to má procenta či tak něco. Máme s tím ale trochu problémy, neb je to v angličtině  a zatím jsme to nedonutili mluvit česky. Berte slepice jako první viditelný krok. 

Mám tři děti školou povinné a dvě další to ještě čeká. Všechny chodí no naší vidlákovské základky, která je spádovou školou pro všechny malé dědiny v okolí. On Vidlákov je vůbec spádovou obcí pro okolí a tak máme víc vymožeností (a víc problémů) než by se zdálo z prostého součtu obyvatel. 

Vážení čtenáři Vidlákových kydů

Tento blog je v provozu už víc jak dva roky. S Vaší pomocí vznikl prostor ve kterém se může říkat všechno a je vítán každý kdo vstupuje s dobrými úmysly. Je možné zde mít vícero názorů, je dovoleno nemít žádný názor a diskuse Vás čtenářů je zpravidla zajímavější než vlastní článek.

Svým dnešním článkem navážu na včerejší Čmoudův příspěvek o Benešovi a naší První republice. Diskuse byla velmi zajímavá a tak přidám vidlácký pohled na věc. 

Koupil jsem si v levných knihách Moravcovu knížku "Špión jemuž nevěřili". Já ji někde mám, ale nemohl jsem ji najít a neberte to za tu cenu.