V Íránu se dál protestuje, ale ajatoláhové tam vypnuli internet, takže informací je málo. Občas se objeví obrázky hořících mešit či policejních služeben, občas se objeví Revoluční gardy a střelba. Nejvíc se ale objevují videa s Rezou Pahlávím juniorem, který vyzývá k převratu z amerického exilu… Což je pro každou revoluci spíš špatný signál. Koneckonců, i ten Lenin musel do Ruska osobně dojet a postavit se tomu do čela. Když už Spojené státy chtějí mít v Íránu svého vládce, měli by ho posadit do vagonu plného zlata a poslat na místo… Ale to já jen tak.

Dnes jsem celý den čekal, jestli mi můj fejsbůkový profil Vidlákovy kydy vrátí…. Padesát sedm tisíc sledujících, vypiplaný od nuly, bez jediné koruny do reklam, bez marketingových pouček, jak si zvednout dosah, jen čisté každodenní psaní. Jeden seriózní článek denně a pak trocha satiry. Profil přežil čtyři roky Fialy i Foltýna, přežil zakládání falešných profilů pro moji dehonestaci, přežil Bidenovu éru, přežil faktčekery, Demagogy, Cempery i Oganesjany.

Tam to celé začalo, přátelé. Tam začala demontáž světového řádu založeného na hentěch pravidlech, která ovšem museli dodržovat jen ti slabší, co prohráli Studenou válku. Ti silnější prostě byli silnější a nemuseli dodržovat nic. Pravidla byla jednoduchá. Když nějaký povstalec bojuje proti Rusku a nebo přátelům Ruska, je to národní sebeurčení. Když nějaký povstalec bojuje proti USA nebo přátelům USA, je to terorismus. Dokud Bin Ládin bojoval proti Sovětům v Afghanistánu, byl hrdina. Dokud bojoval proti Srbům v Bosně, byl hrdina. Když pak začal bojovat proti USA, stal se z něj terorista.

Netajím se tím, že na amerického prezidenta, Donalda Trumpa, nahlížím se sympatiemi. Za rok ve funkci toho stihl docela dost a jak jsem v předchozích dnech psal, kdyby neudělal už nic jiného, než že odsvětil grýndýl, vysmál se klimatickému třeštění, ukončil masovou migraci a vztyčil prostředníček na Evropskou unii, bylo by to vlastně dost. K tomu se mu podařilo zvýšit růst americké ekonomiky, což se podle všech slovutných ekonomů nemělo stát, protože cla přece nefungují a vůbec zaujal realističtější postoj k problémům světa i globalizace.

Už to bude rok, kdy byl Donald Trump inaugurován a začal pracovat na ukončení války na Ukrajině. Začalo to setkáním delegací v Saúdské Arábii a vyrcholilo to setkáním s Putinem na Aljašce. Tam se Donald nejspíš dozvěděl, čeho chce Rus dosáhnout a asi mu tam definitivně došlo, že toho dosáhne. Od té doby totiž američtí vyjednavači prakticky vůbec nebojují s Rusy, ale jen a pouze s Ukrajinci a Evropany.

Pamatujete si na aféru Vrbětice? V roce 2014 došlo k výbuchu muničáků ve Vrběticích, pak se strašně dlouho nic nedělo a v roce 2021 přišel jenerál Koudelka a oznámil Babišovi s Hamáčkem, že Američané „stoprocentně vědí,“ že to udělali Rusové a tuto informaci už mají novináři. Následovala tiskovka, na které Babiš i Zeman vypadali jako po výprasku, mééédia celou kauzu maximálně využila proti nim, Česká republika následně vypověděla řadu ruských diplomatů… začalo se to celé znovu vyšetřovat, viník byl už dopředu přece jasný… a nakonec nebyl nikdo obviněn.

Nechte nám naši válku! Takový dojem jsem si odnesl z nedělních rozhovorů mezi Ukrajinou, USA a Evropou ve Švýcarsku. Ano, všichni chceme mír, ale musí to být mír podle nás. Tečka.

Vuplynulých dnech jsme se my, chcimíři, dozvěděli mimořádně příznivou zprávu. Trump se sejde s Putinem v Budapešti. Dodávka raket Tomahawk Ukrajině se odkládá, čímž se odkládá i Třetí světová válka. Zelenský, který následně přijel do Bílého domu, nebyl přivítán ani na letišti, ani u dveří, podle uniklých svědectví na něj Trump křičel a odmítal se s ním bavit o zbrojení a nakonec ho bez rozloučení vystrčili ven, aby si udělal tiskovku v parku.

Tak jsme se dozvěděli, že americké Tomahawky na Ukrajinu nepůjdou, ale místo nich poletí Putin i Trump do Budapešti, aby se tam za laskavého hostitelství Viktora Orbána domluvili, co teda s tou Ukrajinou. Zelenský byl včera v Bílém domě, ale na letišti ho žádné vřelé uvítání nečekalo a u Trumpa na lenošce to zřejmě nebylo o nic příjemnější. Třetí světová válka se minimálně odkládá a o Evropě se nerozhodne ani v Berlíně, ani v Paříži a už vůbec ne v Bruseli. O Evropě se rozhodne v Budapešti za dozoru „izolovaného“ Orbána.