Viděli jste, jak v Číně přivítali US ministra zahraničí, Blinkena? Takřka nijak. Žádný červený koberec, ruku podává bezejmenný úředník… Tohle Číňané umějí. Aniž by řekli jediné křivé slovo, předvedou vám, co si o vás myslí. Následovalo setkání se Sitting Pingem (podle vzoru Sitting Bull) a rozloučení bylo ještě ledovější, než přijetí. Na letiště už Blinkena doprovodil jen americký velvyslanec.

Tak jsme se dozvěděli, že Ukrajina schválila nový mobilizační zákon. Proč? Protože nemá skoro žádné ztráty, to je snad jasné, ne? Ukrajina zatím během konfliktu přišla o „pouhých“ třicet tisíc vojáků, zatímco Rusů už padly statisíce, ba skoro miliony. Proto mají Rusové (podle západních zdrojů) armádu o 15% větší, než měli na začátku války a vůbec nic jim nedochází, zatímco Ukrajinci sice neměli skoro žádné padlé, ale potřebují nutně milion mužů v braneckém věku, kteří před konfliktem utekli do Evropy.

Moji předci pocházejí od Horní Sloupnice. Jmenovali se Škeříkovi (škeřiti se = šklebiti se) V roce 1749 si pro mého prvního zdokumentovaného předka, Františka, došla vrchnost, neb zjistila, že vyznává nepovolenou evangelickou víru a ani sto let rekatolizace mu nestačilo, aby se polepšil. I sebral se Franc s celou rodinou a utekl za kopečky do Pruska, kde Bedřich Veliký právě nutně sháněl kolonisty, kteří by mu osídlili slezský prales, který na Marii Terezii získal.

Stále mi nedá spát ten veletoč Donalda Trumpa a předsedy sněmovny reprezentantů Mika Johnsona, kteří po návštěvě CIA v Langley najednou souhlasili s vojenským balíčkem pro Ukrajinu a zapomněli na migrační vlnu z Mexika. Přitom, celý balíček Ukrajině se řeší už několik měsíců. Ukrajina mezitím přišla o Adějevku, ruská vojska buší na brány Časiv Jaru a na ukrajinské pozice dopadá stále víc klouzavých bomb, kterých má Rusko takřka nekonečné zásoby.

Přátelé, ústředí CIA v Langley je v poslední době docela exponované místo. Kromě našich čučkařů a našeho ukrajinského premiéra tam nedávno byl i Trump, i republikánský předseda sněmovny reperezentantů a zdá se, že všichni, co projdou tamním brífingem, následně vypadají, jako by je vyklopili z rakve.

Moji dlouhodobí čtenáři vědí, že pokud mě navštíví nějaký politik, dostane ode mě hezký článek ve kterém se snažím vyzdvihnout jeho pozitivní stránky, ukázat to, co je na něm zajímavé a proč stojí za to, ho sledovat. Udělal bych to i pro Fialu nebo Rakušana, kdyby za mnou přijeli, i když uznávám, že by se mi na nich velmi těžko něco pozitivního hledalo.

O uplynulém víkendu jsem měl doma předsedu České strany národně sociální, Michala Klusáčka. ČSNS se stala součástí koalice STAČILO! a sám Michal Klusáček je napsaný (myslím) na desátém místě kandidátky.

Dnes vám povím jeden starý příběh, který jsem si vlastně ani nechtěl vyslechnout. I když se mi díky němu dost věcí ujasnilo, zkazilo mi to pěkně den. A tak si říkám, že vám ho zkazím také. Proč mám být v deprézi jen já.

To bylo tak:

Když jsem včera psal článek o řediteli Vojenského zpravodajství, Berounovi, který byl odvolán půl roku před vypršením funkčního období, nevěděl jsem ještě o schválení amerického balíčku pomoci pro Ukrajinu. Nakonec, těsně před vydáním, jsem to jen zmínil v posledním odstavci. Podle mě se to celé dost vyjasnilo. Kongres prostě kolektivnímu Bidenovi schválil ještě jeden pokus ke zvrácení situace na východní frontě. Rus totiž postupuje, víme?