Sakra, já ten zemědělský článek snad nevydám. Měl vyjít dneska, ale copak to jde, když se nám v Práglu dějí naprosto neuvěřitelné věci? V posledních dnech mám pocit, že jsem naprosto z jiné planety. Sedím si takhle na rodné hroudě a pomalu plánuju, jaká semínka zastrkat do hlíny, jako že svět se může zbláznit, ale zaseto být musí, hodnotím si svoje svoje sobotní vystoupení na demonstraci, říkám si, že to bylo dobré a že ze mě začíná být docela úspěšný vymetač takových akcí…

Původně jsem chtěl dneska už psát o zemědělství… máme tu jaro, práce začínají, Norové přesouvají poslední žalostné zbytky výroby okurek Znojmia kamsi do háje a já k tomu mám tak pěkný komentář… Navíc nám Nekula slíbil, že ceny potravin klesnou… že by si poslechl můj projev…? Asi ne, ale nejspíš zjistil, že až se budou hledat obětní beránci, tak půjde první na řadu. Abych řekl pravdu, znám jen jediného zemědělce, který Nekulovi ještě fandí. Ale znám desítky ba stovky jiných, kteří ho nenávidí až za hrob.

Musím říci, že jsem si celý včerejší den lámal hlavu, čeho jsem byl v sobotu vlastně svědkem. Na jedné straně jsem stál před velkým davem plným českých vlajek, před kterým jsem se cítil naprosto bezpečně a v pohodě. Setkal jsem se se svými čtenáři a zjistil jsem, že mě čtou úplně normální lidi, kteří prostě mají obavy z budoucnosti, protože se dívají na svět podobnýma očima jako já a prožívají podobnou realitu jako já.

…. vypadni už modrý ptáku!

Včerejší inaugurací nového prezidenta byl dokončen pochod institucemi naší líbodémo scény. Na cestě leží ještě několik kamínků v podobě ústavních soudců, které jmenoval ještě Zeman, ale to se vyřeší samo během několika příštích měsíců. Mnohaleté úsilí pražské kavárny bylo dotaženo do vítězného konce. Mají většinu ve sněmovně, většinu v senátu, mají svého prezidenta a budou mít i ústavní soud. V tomto ohledu je dobojováno.

Dnes proběhne inaugurace nového prezidenta a já nepochybuji, že vše bude do detailu rozebráno, natočeno, vysvětleno, načančáno a celá armáda intervjuků se bude rozplývat, jak je to super. Konečně přijde ten správný prezident, který na Hrad vrátí klid a důstojnost a jako bylo v předchozích deseti letech všechno špatně, odteď bude všechno dobře.

Přátelé, v posledních dnech už pominul nápor na objednávání knížek. Ještě stále registruji pár opozdilců, kteří mi převedli peníze, ale zatím si nenechali knihu poslat (prosím neváhejte a zadejte si adresu k zaslání), ale už vím, že mi ještě nějaká stovka knih zbyla. Jak jsem slíbil, vezmu je na demonstraci a rád se tam s vámi potkám, abychom si podali ruku a řekli si pár milých slov. V dnešní době se potřebujeme zahřát u srdce.

Je to už nějaký měsíc, kdy jsem napsal, že naše pětidemoliční vláda drží v rukou dostatečnou většinu ve sněmovně, že si kapři rybník dobrovolně nevypustí, budou si dál dělat, co budou chtít a opozice jim v tom může maximálně překážet, ale reálně nemá takřka žádnou šanci vládní konání zastavit. Může ho jen zdržet. To bylo ještě před tím, než jsme se dozvěděli, jak vypadá sekera státního rozpočtu hned ve druhém měsíci roku 2023… Tehdy jsem řešil „jen“ kriminalizaci svobody slova a choutky generálního štábu zatáhnout nás pořádně do války…

Ne, že bych měl sílu a kapacitu sledovat celou obstrukční bitvu okolo valorizace-nevalorizace důchodů, ale samozřejmě mi nemohla uniknout barvotisková scénka, která na veřejnost silně zapůsobila. Totiž jak Andrej Babiš neodešel od pultíku i když mu vypnuli mikrofon a jak ho ostatní opoziční poslanci přišli bránit. A najednou byla celá pětikolka v koncích a nevěděla, jak si s tím poradit. Psal jsem to tu v mnohých obměnách už víckrát – prezidentská volba byla taková naše Finská válka. Byla katalyzátorem, který zacelil rozštípanou alternativu. Mnoho politiků překročilo svůj stín.