Vminulých příspěvcích jsem popsal strategii, kterou jsme se v posledních třech letech ubírali. Zaměření na milion propadlých hlasů, nový začátek, abychom mohli směřovat k nějaké útěšnější budoucnosti, než k jaké směřujeme teď, široké spojení v novém samostatném hnutí a levicové zaměření, protože právě takoví jsou naši voliči. Strategii jsme si už řekli, v dnešním textu se zaměřím na taktiku.

Tak jsme se oficiálně dozvěděli to, co jsme říkali už před třemi roky a co všichni vrcholní papaláši věděli. Plynovody Nordstrým neodpálili Rusové, ale Ukrajinci. Samozřejmě, za souhlasu našich transatlantických spojenců, protože kdyby ne, tak by to bylo ještě horší. Ukrajinští spojenci za pomoci amerických spojenců provedli klasický teroristický čin na plynovou infrastrukturu svého německého spojence… Musím opět parafrázovat výrok Vincka Kostelníka – nikdy v dějinách nenadělalo tak málo lidí tak obrovskou škodu.

Všichni to známe, takhle fungují agentury pro výzkum veřejného mínění. Ve skutečnosti jsou to agentury pro ovlivňování veřejného mínění. Smyslem jejich výzkumů není ani tak zjistit, jak se mění nálady ve společnosti, ale postarat se o jejich posunutí v žádoucím směru. Nejde ani tak o konkrétní procenta, která vám dají, ale o dojem, že rostete nebo klesáte. Podle toho se pak dělají palcové titulky na Novinkách a výsledkem je sebenaplňující proroctví. Motoristům se Sněmovna vzdaluje… Turkův motor se porouchal… SPD začalo klesat. SPOLU raketově roste… Piráti na novém maximu…

Vposledních dnech jsem se několikrát vrátil na začátek mé veřejné dráhy a popisoval klíčový bod své strategie – zaměřit se na milion propadlých hlasů z posledních voleb. Chvílemi to už i mně znělo jako sebechvála, promiňte mi to, prosím, ale člověk prostě má radost, že to před čtyřmi roky odhadl správně a současný vývoj preferencí i rozložení politických sil mi dává za pravdu. Moje cestičky posledních čtyř let byly křivolaké a naplněné nejrůznějšími omyly a chybami, spoustu věcí jsem si tenkrát v roce 2022 představoval jinak, ale podstatné je, že záměr se podařil.

Inu, z Národního muzea sundali ukrajinskou vlajku (teď jde o Česko, že?) a místo ní tam dali fotku NeanDr. Jana Jakoba. Měli bychom to napadnout, protože státní instituce se tím zapojuje do volební kampaně… ne toho Jana Jakoba, ten je v pořádku, ale tu ukrajinskou vlajku. Čtyři roky ukazovala priority Fialovy vlády, několik lidí kvůli ní dostalo podmínku, když policie začala (ano, policie začala) bitku na schodech před muzeem a teď najednou ji zbaběle schovají?

Přátelé, podívali jste se na předvolební průzkumy z léta roku 2021? Jsou těm dnešním hodně podobné. Hodně vás překvapí, jak málo se situace změnila. Ono to není divné. Kdo byl tehdy prounijním libtardem, ten je jím i dneska. Kdo byl tehdy národovcem, ten je jím i dneska. V naší zemi je volič velmi konzervativní a je velmi skeptický k jakýmkoliv novým spasitelům. Už to prostě slyšel mockrát a tak je velmi těžké ho o něčem takovém přesvědčit.

Jak se jmenuje nepřítel, o kterém všichni mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl? Paranoia! Máme tady ruskou hybridní válku, máme tady strany, které nás zaručeně zavedou na východ, ale nikdo není schopen říct, jak konkrétně se to děje. Naše schopnosti jsou ovšem neuvěřitelné. Stačí nás jednou slyšet a už jste oblouzeni a nestojí za to, se pro vás vracet, jak řekl plukovník Foltýn z Edelstadtu. Proto je zapotřebí, aby vás Seznam na toto nebezpečí upozornil předem a nabídl vám ikonku „zpět do bezpečí,“ abyste měli alespoň šanci se zachránit.

Co udělá muž, když začne mít pocit, že kolem něj to není v pořádku? Jde a zradikalizuje se. Zatne pěsti, opustí rodinný přístav a pustí se do boje s celým světem. Jde na to přímočaře, pragmaticky, syrově i surově, protože takhle funguje mužská přirozenost. Jde na to chytře nebo silou, dělá to dobře nebo špatně, ale prostě jde a bojuje. Všechny legendy o hrdinech jsou přesně o tomto.