Krátký organizační úvodník:

Přátelé, v posledních dnech jsem strašlivě zavalen vašimi mesengerovými zprávami, že nejsem schopen na ně reagovat. Přitom 90% z nich jsou prostě jen odkazy na různá videa. Včera mi jeden a týž odkaz přišel asi šedesátkrát. Prosím, neposílejte mi to. Ani v mailu ne. Potřeboval bych člověka na plný úvazek, aby jen řešil toto.

Ivan David nedávno informoval o dalším hřebíčku do rakve pro naše zemědělství, který zatloukla evropská komise i evropský parlament. Já jsem z branže, takže nemám už sílu to vůbec komentovat, začali mě totiž číst i můj zcela apolitický tatínek a maminka a zakazují mi používat sprostá slova. Pokud bych měl zjednodušit, kterým směrem tato politika jde, tak mohu jen suše konstatovat, že jde směrem k nepěstování a nechování. Ono se to nějak vyřeší… máme sice henten svobodný trh, který je nejvyšší hodnotou, ale zároveň potřebujeme šílený předpis i na prodej zelí.

Zajisté vám přátelé neunikla iniciativa bývalého premiéra Jiřího Paroubka, který ohlásil založení nového spolku Nespokojení. Řeže do toho docela razantně, součástí tohoto spolku mají být bývalí úspěšní sociální demokraté a má dokonce přesahovat rámec sociálně demokratické politiky, protože jsem zaznamenal, že jednali i s Kateřinou Konečnou… Inspiraci si prý berou z francouzského Melenchona. Zároveň hned ohlásili demonstraci na úterý 28.2.2023. Čirou náhodou jsem v ten den zrovna v Praze a tak se na ně asi zajdu podívat.

Pamatujete, jak jsme tady takřka před každými volbami řešili, že všichni politici jsou stejní? To byl jeden z nejčastějších argumentů, ne? Ať jsem řekl jakékoliv jméno, vždycky se pod ním sešlo obrovské množství diskusních příspěvků, které milého politika svlékly z kůže a ukázaly, že je kolaborant, člen Aspenu, má podivné financování, byl viděn na americké ambasádě… a nebo je to alespoň gauner a lidský odpad.

Takhle okomentoval Vincek Kostelník bitvu u El Alameinu. Není to konec, není to ani začátek konce, ale snad je to konec začátku. A já bych chtěl stejnými slovy okomentovat události posledního půl roku. Dějiny sice plynou kontiuálně, ale navenek se to projevuje „skoky.“ Dlouho není nic poznat, všechno vypadá pořád stejně a pak najednou šup… přijde nečekaná událost, která ukáže, že se doba posunula. Že se někde dole v podhoubí odehrála celá řada neviditelných událostí, kterých si nikdo nevšiml, ale ve skutečnosti měly obrovský vliv.

Přátelé, prosím o sdílení následující výzvy, aby se maximálně rozšířila:

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,

Tak jsme se dozvěděli, jak to fungovalo u Nerudové na univerzitě s nákupem titulů. Dokonce nám to řekli i s ceníkem. Prý za pětadvacet tisíc EUR se dal koupit doktorát.

Už vícekrát jsem tu psal, že mě letos nejvíc překvapuje, kolik toho ten náš systém vlastně vydržel. Začalo to dobou covidovou, kdy jsme byli dlouhou dobu zavření, mělo to vliv na ekonomiku a doteď na to doplácíme, ale v podstatě pořád se tu dá žít. Teď máme už tři čtvrtě roku válku na Ukrajině, během které se vláda postarala, abychom to fakt neměli jednoduché, ale pořád se před vámi v supermarketu otevřou dveře, pořád vám paní na pokladně „nakliká“ nákup a pořád zaplatíte kartou, mobilem nebo v hotovosti.

O víkendu jsem měl napilno a v hlavě jsem měl samé příjemné věci, jako udírnu, masíčko, vínečko, pálenku a dobrou společnost. Málo jsem se věnoval budoucnosti a pohyboval jsem se mezi přítomností a vzpomínkami na minulost. Čas krásně plynul, řeči se vedly, pivo teklo proudem… O to víc jsem se divil, když jsem se v neděli zase vrátil do reality… Prosím berte to jako jednorázový a neumělý pokus o Terezu Spencerovou.